Declan na moment zaváhal. Cítil z ní obavy, ale strach to nebyl určitě. Poznal by to. 

Dokázal rozeznat sebemenší změnu v chování. Slyšet i tlukot srdce. A cítit pot, na desítky metrů. A dokonce rozeznat jeho charakteristiku, dle emocí.

 A tou její, nyní strach jistě nebyl. Naopak. Jeho samice, jím byla zaujata. Vzrušoval ji. A tím více nechápal, její nesouhlas s pářením. 

Bylo přeci jasné, že se ještě nikdy nepářila, když ji teprve našel. I on, na to čekal tak dlouho. O moc déle, nežli ona. 

Podíval se jí do očí, a snažil se do svého výrazu dát veškerou svou touhu a náklonnost k ní. Chtěl, aby věděla, že s ním, se nemusí ničeho bát. Nikdy, by jí přeci neublížil. 

Pootevřel ústa, ve snaze ji to říci lidskou řečí, ale vzápětí si to rozmyslel. Však ta zvířecí, je mnohem výmluvnější. 

Vztáhl k ní ruce a přivinul si ji do náručí. 

Do široka otevřela oči, a zalapala po dechu, když stanula v sedě, na jeho klíně. 

Zakroužil v jejím obličeji a dotkl se zlehka její tváře. To, že mu seděla na klíně, a byla tak blízko něho, ho tak vzrušovalo, jako nic na světě. 

Poprvé za svůj dlouhý život, se cítil tak, že ten pocit, nedokázal definovat ani sám sobě. Však ještě nikdy, nic takového nezažil. 

Uslyšel, jak se jí rozbušilo srdce jako zběsilé. Rozšířily se jí panenky a začala zrychleně dýchat. Cítila pod sebou jeho vzrušený penis, a vzrušovalo ji to. 

A jemu, se líbilo, že ze své samice, cítí touhu po něm. 

Z hrdla se mu znovu vydral hrdelní zvuk Rabanů. Takové podivné, mručivé, „uh..., uh...., uh...."

 Sklonil se, s touhou, k ní znovu přičichnout. Ona, ale udělala automaticky, a vedena neskutečnou touhou a nutností, totéž. 

Jejich rty, se zastavili pár centimetrů od sebe. Oba zhluboka oddychujíc, si dívali do očí, když se náhle vedeny nějakou neznámou silou, spojili. 

Ten pocit, ze spojení jejich rtů, byl pro Declana přímo nadpozemský.

 Oba zasténali současně, a přitiskli se k sobě ještě více. Katie mu vpletla prsty do vlasů, a Declan ji obejmul svými mocnými pažemi. 

Sílu polibku, ještě také nezažil. Vídával občas milence se líbat, ale sám to nikdy nepocítil. Ani to neznal. Rabané se nelíbají. To je pouze výsada lidí. 

A jemu se to líbilo. Zjistil, že může prozkoumávat další z jejích otvorů, a je to pro něj stejně vzrušující. 

Drtil její rty svými a vzápětí se do nich vloupal svým jazykem. Prozkoumával jím, každičký kousek, kam dosáhl. 

Jejich jazyky spolu bojovali, a sténali si vzájemně do svých rtů. 

Když se po dosti dlouhé době, od sebe zadýchaně odtáhli, sotva popadali dech.

 Pohladil ji po tváři. Zachvěla se, pod jeho dotykem, ale bylo to vzrušením.

 Že by lidské samice přeci jen potřebovali něco jiného, než samice Rabanů? Jakousi předehru, formou hry?

 Na čele se mu znovu objevila ona vráska. Jestli je to tak, rád, ji něco takového, pokaždé poskytne. 

Najednou měl pocit, že její obavy jsou pryč. Dívala se na něj vlahýma očima, a toužila po něm. Cítil vůni jejího lůna. Ano! Jistě po něm toužila. 

Zakroužil naposled v její tváři a povytáhl obočí, jakoby se jí chtěl zeptat na svolení. 

Zřejmě pochopila, protože zčervenala a sklopila na moment zrak. 

„Já..., jsem ještě panna, Declane." Vydechla Katie. Poznala totiž, co po ní žádá. Ale najednou měla pocit, že se nemusí bát. 

Všechny její údy. Každičký nerv, i céva v jejím těle, jakoby volaly po spojení. Celá se třásla, a nedokázala to nijak ovlivnit. Uvnitř jejího těla, snad vybuchovalo tisíce ohňostrojů.

 Declan cítil, že to, že mu to řekla, hodně znamená. Sice nerozuměl tomu, v čem je ten problém, protože to bylo přeci samozřejmé, že je panna, když ji teprve našel, ale v lidském světě, to zřejmě znamená mnoho. 

Jen jemně přikývl, aby ji dal najevo, že chápe. A podvědomě pochopil, že ona, nyní potřebuje podporu a jeho pomoc.