Declan už nejméně hodinu, přecházel nervózně po místnosti.

 Nakonec uposlechl Freyu, a šel také do lázní. I když stále ještě nedokázal pochopit, tenhle zvláštní lidský zvyk. 

Samozřejmě, že se Rabané také koupají, ale ne každý den. Dalo by se říci, že výjimečně. A zvláště ne, před tím, než se chtějí spářit.

 Ve zvířecím světě, mu všechno přišlo daleko logičtější a ne tak složité. 

Však svoji samici, najde právě po svém pachu. Její vůně, a pak její chuť, mu řeknou, že je to ta pravá. To její vůně, ho rozdráždí tak, že zatouží, se s ní spářit. 

I když musel uznat, že krása té dívky, mu poprvé v životě rozbušila srdce. To se mu ještě nestalo.

 Něco takového, byla jistě doména lidí, protože ve světě zvířat, šlo jen o reprodukční smysl. 

A on se najednou přistihl přitom, že by rád, aby i ona, toužila po jejich páření, jako on. Najednou nepřemýšlel, jen o reprodukční nutnosti, ale cítil zvláštní, jemu neznámou touhu po tom, být s ní a dotýkat se jí. 

Najednou se otevřely dveře, a ona vešla váhavě dovnitř.

 Zastavil se v pohybu. Srdce se mu opět rozbušilo, jako o závod. Byla vážně nádherná. 

Zavětřil. Docela si oddychl, že ji Freya nenamazala vonnými mastmi, které tak nesnášel. Chtěl cítit ji, ne stovky jiných, jemu nic neříkajících vůní.

 Nervózně se ošil, ve svém černém, zlatě vykládaném sarongu. Nejraději chodil nahý, nebo alespoň s bederní rouškou, ale tady v paláci, se již naučil, že to není možné. 

A i její dlouhý, bílý sarong bylo něco, co mu přišlo zcela zbytečné. Přeci ho z ní hned strhne. Ten kus hadru, mu jenom brání v tom, zkoumat její tělo. 

Udělal dva kroky směrem k ní. Zastavil se, a znovu zavětřil. 

Sklopila zrak, a snad se mu zdálo, že i zčervenala. Tenhle lidský zvyk, se mu docela líbil.

 „Já..., jmenuji se Katie," zašeptala náhle, „nechceš..., nechceš se mi také představit?" 

Chvíli se na ni díval, jako na zjevení. Ano, možná měla pravdu. Když on, ale tak nerad mluví. Lidská řeč, mu přišla zbytečná. 

Přeci vše, co chce, dokáže vyjádřit výrazem své tváře. Posunky. Řečí těla. A hlavně vůní, kterou vydává, v různých situacích. 

Třeba nyní cítil, že se začíná potit. Byla nervózní.

 Vztáhl k ní ruku, a zamračil se, když se maličko zachvěla. Voněla mu tak moc, že měl pocit, že zapomíná dýchat. 

V mžiku ji chytil za paže a začal ji znovu očichávat. Zabořil nos do jejích vlasů. Pak krku, a zhluboka se nadechl.

 Pak z ní jedním trhnutím, serval její sarong.

 „Počkej!" zaprotestovala, „nezdá se ti, že bychom se měli nejprve trochu poznat?" 

Nechápavě se na ní podíval. A co asi tak zrovna dělá? 

Jak se poznají lépe, než když se spáří? Když ji ochutná? Když olíže její lůno, aby věděl, že mu chutná tak, že ji bude chtít zas a znovu, a že je to ta pravá? 

Jen jedna samice, mu byla přisouzena, a on musel za každou cenu zjistit, zda je to ona.

 I když si byl již skoro jist. Stále ještě cítil chuť jejího lůna, když ji olíznul tam v džungli.

 Nechvěla se ovšem nechutí, to poznal. Cítil z ní zájem o něj.

 Povytáhl obočí. Zřejmě i ona, chce vidět svého samce, aby mohla posoudit, zda má jako samice zájem, napadlo ho.

 Bez váhání, ze sebe shodil ten kus hadru. 

Jeho mužství, již dávno stálo v pozoru. Již když vstoupila, a on ji ucítil. Byl tedy spokojen, že svého samce vidí v plné síle. 

A zřejmě se jí líbilo, co vidí. Protože zalapala po dechu, když její oči, sklouzly mezi jeho nohy.

 Spokojeně zabručel a jeho oči zajiskřily. 

Popadl ji jako nic. Zase si ji přehodil přes rameno, a nesl ji přes celý pokoj, do své velké postele.