Freya Nadir Ratana. Panovníkova sestra. Pětadvacetiletá dívka, která svého bratra, nade vše milovala. Zrovna tak, jako on ji.

Zastavila se přede dveřmi jeho pokoje. Byl zpět. Nikdy nevydržel ve městě déle, jak nezbytně dlouhou dobu, potřebnou, pro jeho vládu. 

Povzdechla si. Tak moc by mu přála, aby byl konečně šťastný.

 On byl vládce Ztraceného města. Ale za svůj domov, považoval svoji džungli. Území Rabanů.

 Od malička, vyrůstal právě v ní. Dlouhých pět set let, se učil být zvířetem. Žít jako zvíře. Mluvit, jako zvíře. Myslet, jako zvíře, a i se tak chovat. 

A to vše proto, že mu bylo předurčeno, vládnout Ztracenému městu a jeho džungli. Proto, aby dokázal ovládat nejen svůj lid, ale i ten zvířecí. 

Je tomu zrovna sto let, co se vrátil do svého paláce, aby završil svůj úděl krále.

 A stejně dlouhých sto let, se zase učí, být i člověkem. 

Vzpomněla si na jeho začátky, když vůbec nedokázal spát v posteli. Jíst příborem. Pít ze sklenice. Chodit oblečený. Koupat se v lázních. Chodit dveřmi. Mluvit. I když mluvení, mu dělá problémy doposud.

 Ne, že by neuměl, on jen necítí potřebu. Jeho smysli jako sluch, hmat a čich, používá na místo toho stále více, nežli řeč. 

Najednou zaslechla z vnitra pokoje, ženský hlas. Hned jí byli jasné, že si musel přivézt svou samici. 

Zamračila se, sama pro sebe. Už se naučila přemýšlet, jako on. To proto, aby svému bratrovy dokázala porozumět. 

Ale tak moc mu přála, aby ji konečně našel. Však ji hledal tak dlouho.

 Ale bylo jí i jasné, že ona dívka, musí být z jejího bratra, značně vyděšena. 

Zaklepala na dveře a vešla dovnitř.

 U okna stála polonahá dívka, jen v kalhotkách a její bratr, ji držel za ruce a díval se na její prsa. Pak se sklonil, a začal je očichávat. 

„Ne, ale vážně," vydechla dívka, „už zase?" 

Fraya se musela usmát. Překvapilo ji, že ona dívka, vůbec nevypadala, nijak zvláště vylekaně.

 „Declane?" zašeptala Freya, a Declan se neochotně otočil. 

 „Můj králi." Zašeptala pak, a uklonila se. 

Podíval se na ní rozzlobeně. Nelíbilo se mu, že zrovna nyní, ho musí vyrušit. 

Však její prsa, byla tak nádherná, až mu vzala dech. A on chtěl vidět víc. Potřeboval se jí dotknout. Očichat každičký kousek, jejího těla. Potřeboval z ní stáhnout i zbytek té podivné látky. Prozkoumat její tělo. Její lůno. 

„Předpokládám, že jsi našel svoji samici, Declane," řekla opatrně Freya, „a chtěl bys, abych ti ji připravila." 

Declan se ani nehnul. Jen se zamračil a něco zavrčel.

 Naučil se už, že lidé, se před svým spojením většinou koupají. Že ženy, se pro muže připraví, aby byli žádoucí, i když to nepotřeboval. Stále v něm zvíře převládalo. 

„Vezmu tvou samici do lázní, Declane," usmála se na něj, „tvé lázně, jsou připraveny též."

 Zaváhal, ale poznala, že by to rád, udělal správně.

 Malinko a velice neochotně poodstoupil od Katie, a nechal Freyu, aby ji odvedla.