Katie se svého únosce, držela jako klíště. 

Jednou rukou ji držel za nohy. Vysela mu přes rameno, a druhou se mistrně pohupoval v korunách stromů. 

Přeskakoval ze stromu na strom, pohupující se na liánách, tak jistě, jako kdyby chodil po zemi.

 Několikrát vykřikla, když se střemhlav vrhl dolů, než se zachytil další z liján, aby se vrhl dál a dál.

 Připadalo ji to jako věčnost, než konečně zpomalil. Vůbec si nedovedla představit, jak daleko, v srdci džungle, se vlastně nacházejí. 

Džungle tu byla nějak jiná. Nepropustnější a podle jejího názoru, mnohem nebezpečnější.

 Když se konečně zastavil, ve vysoké koruně stromu a Katie vzhlédla, spatřila překrásný, zlatý chrám. Byl to jakýsi honosný palác. 

Zřejmě se vůbec neobtěžoval použít dveří, a vyhoupl se na liáně, rovnou do velkého okna. 

Katie se rozbušilo srdce. Hlavou jí bleskla legenda, o Ztraceném městu. 

Srdce se jí rozbušilo ještě mocněji. Měla by se bát? Bylo to zvláštní, ale strach necítila. 

Nevěděla, kdo onen muž je, ani co po ní chce. Choval se divně a vypadal nebezpečně, ale ke svému překvapení, se ho vůbec nebála.

 Naopak, když ji postavil v pokoji na zem, a změřil si ji pohledem, měla pocit, že přestává dýchat.

 „Kde..., kde to jsme?" vypravila ze sebe, a rozhlédla se po honosné místnosti. Asi jeho ložnici.

 Zase neodpověděl. 

Declan sklonil hlavu na stranu a změřil si znovu pohledem, její podivné oblečení. Zamračil se.

 Upnuté tílko, pod kterým se vyjímali její vnady, ho přímo fascinovalo. 

Vztáhl ruku, a dotkl se žebrované látky, na jejích prsou. Chtěl vědět, co se skrývá pod ním. 

„Co..., co zase děláš?!" vykřikla Katie, když zatáhl tak silně, až mu jeho cáry, zůstali mezi prsty.

 Zprudka vydechl, když spatřil její krajkovou podprsenku. Moc práce mu už nedalo, z ní shodit i rozervané šortky.

 „Neznám, vaše zvyky, ale vážně..." vyhrkla Katie, červená jako rajče, „tohle už trochu přeháníš!" zamračila se na něj.

Však před ním stála, jen ve svém krajkovém prádle. Před cizím mužem, kterého ani nezná.

 Nejdříve ji očichává jako zvíře. Pak ji unese a nyní, se evidentně chce přesvědčit, co se skrývá pod jejím oblečením. 

Declan se ale ani nehnul. Nechápal, proč se tak zlobí. Však je jeho samice. Konečně ji našel, a již ji také nehodlá pustit.

Její vůně a chuť ho zcela omámila. A nyní, by chtěl vědět, jak také vypadá.

 Ani on, ji není lhostejný. Poznal, že ho jako samce přijmula. Však cítil, jak se jí prve rozlilo vlhko mezi nohama.

 Vztekle zavrčel a přistoupil až k ní. Dotkl se látky podprsenky a pak znovu přičichl.

 „Ne! Už zase?" vydechla Katie, když ji začal znovu očichávat. 

Zatáhl za lem podprsenky, a když se mu ji nedařilo sundat, zatáhl prudčeji. 

„Počkej! Takhle mi ji roztrhneš!" vyprskla na něj, a sama si ji na zádech rozepnula.

 Díval se na ni překvapeně, když si přidržela ruce před sebou. 

Znovu se na ní zamračil a odtáhl jí je, aby ji mohl toho podivného kusu prádla zbavit.