Declan přinesl své samici sarong, který nechala na břehu řeky. Cítil, že se v úplné nahotě, necítí dobře. Nechápal to sice, ale respektoval. 

Hodil si svou samici na záda, a vyhoupl se do koruny stromů. Nezbývalo mu nic jiného, jak ji vzít do Zakázaného území. Starý šaman Morsi, byl jediný, kdo mu mohl pomoci. 

Cestu k němu, do Zakázaného území, znal jen on, a gorilí samec Réa. Žil v srdci džungle, na území Rabanů, již dlouhá staletí, zcela osamocen.

 „Vím, proč přicházíš, můj králi." Zvolal šaman, když se Declan zjevil před prahem jeho chýše.

 Bylo to skromné obydlí, a z jeho prostředí, vyzařovala ponurá nálada. V okruhu několika metrů od chýše, se kolem dokola nacházely podivné kameny. A Declan byl jediný, který mohl do vně kruhu, coby král této džungle, vstoupit.

 Uprostřed stál jakýsi rituální sloup, osázený kostmi a lebkami lidí a zvířat.

 Katie se vyděšeně rozhlédla kolem. Starý muž, v rituálním oděvu, s čelenkou, zdobenou pery, pláštěm posázeným železnými řetězy a figurkami zvířat, v ruce sevřel podivnou řehtačku, stvořenou z drobných kostí, a zatřásl s ní, před jejím obličejem.

 Něco zabrblal a obtančil několikrát kolem překvapené Katie. 

„Našel jsi, svoji královnu, můj králi." Řekl zamyšleně a konečně se zastavil. 

Pak pokynul k plápolajícímu ohništi, a Declan se usadil na připravenou podušku, s nohama zkříženými, do tureckého sedu. Katie posadil proti němu, a začal tančit a vydávat zvuky podobné těm, co se ozývali z džungle. Dřevěná řehtačka v jeho ruce, dodávala jeho zpěvu strašidelný zvuk.

 Moc dobře věděl, co sem jeho krále přivedlo. Všichni, již dlouhých šest set let, čekali na to, až si najde svoji královnu. Ztracené město, i země Rabanů. 

Bylo to důležité, k zachování rovnováhy. On potřeboval svoji samici, jako každý živý tvor. A země Rabanů, potřebovala následovníka. 

To v něm, se skrývala jejich nesmrtelnost. A byla jen jediná žena na světě, jemu přisouzena, která se s ním mohla spojit. Spojením duší a těla, se k ní připoutal. Ale potřeboval se s ní spojit i svou myslí.

 „Vstaň!" pokynul Katie, a zařehtal ji před obličejem.

 Jako zmámená, se postavila, dívajíc se do prázdna. 

Postavil ji k rituálnímu sloupu, a aniž by ji jediným kouskem provazu přivázal, Katie cítila, jakoby ji nějaká neznámá síla, zcela připoutala. Nemohla se ani hnout. Otevřela ústa, a nedokázala ze sebe vyloudit jedinou větu. Cítila se najednou jako loutka, neschopna pohybu ani řeči.

 „Tvoje žena, se ti neoddala zcela." zabrblal šaman, směrem k sedícímu Declanovy. 

Ten se ani nehnul. Díval se do ohně, a jen nadzvedávající se hrudník, vypovídal o jeho rozpoložení. 

Srdce mu bušilo jako o závod. To bylo přesně to, čeho se tak bál. To se nemělo stát. Byla to ona. Byla vyvolená. Jemu přisouzená. A již spojením těl, a jeho semenem v jejím lůně, se měl kruh uzavřít. 

Ona měla zcela zapomenout a splynout s ním, v jednu mysl. To se ale nestalo.

 „Je jen jediná možnost, můj králi, jak toho docílíš. A ty ji musíš přijmout, protože jinak, je vaše spojení neúplné." Znovu zařehtal řehtačkou, Katie před obličejem.

 On, Declan Nadir Ratana. Král Diabla Ora. Ztraceného města a země Rabanů, byl ohrožen na životě. A něco takového, nepřicházelo v úvahu.