Declan pozoroval svou samici již několikátý den, ale stále ještě nedostal odvahu, se jí ukázat.

 Chránil ji. Bděl nad ní, a za celou dobu, ji nespustil z očí. Moc dobře věděl, že zde, v zemi Rabanů, je to pro ni nebezpečné.

 Ale nyní, když byla s jeho tlupou, s jeho druhou rodinou, již o ni strach mít nemusel. Potřeboval se vyspat. Celých pět dní, nezamhouřil z obavy o její život oka. 

Schoval se vysoko v koruně rozlehlého baobabu, a konečně usnul. Když se na druhý den probudil, tlupa byla stále na stejném místě. 

Jeho samice, již nevypadala tak vystrašená, ale usoudil, že musí mít hlad. Do tlustých červů a lesních mravenců, které ji neúnavně nabízela Kala, se jí moc nechtělo. Sice sám nerozuměl tomu proč. Červy a mravenci, byli zrovna jeho oblíbená pochoutka, ale chápal ji.

 Natrhal plnou náruč exotického ovoce, a na moment zaváhal, když se zastavil nedaleko jejich tábora. Stále si nebyl jistý, jestli se cítí na to, čelit opět jejím výlevům, se kterými si nevěděl rady.

 V tomto směru byl zranitelný. Byla to jeho první samice. A také poslední. Nikdy žádná jiná nebyla, a ani nemůže být, a nevěděl, jak se k ní chovat. 

Freya ho připravila na to, že lidské samice se chovají trochu jinak, než jak je zvyklí, ale jistě mu neřekla vše. 

Připadalo mu, že lidský svět, je o mnoho složitější, než ten zvířecí. Zde neexistuje nic mezi ano, nebo ne. Nic mezi láskou a nenávistí. Když něco chce, tak to tak i je. Ale lidské samice po něčem evidentně touží, a přitom říkají praví opak. Byl z toho tak zmatený. 

Nakonec ale usoudil, že pět dní v džungli, a dva dny s jeho tlupou, budou pro ni dostačující.

 Seskočil na zem, a Rabané, ihned začali poskakovat kolem a vydávat skřehotavé zvuky radosti. Evidentně vítali svého krále. 

Réa se napřímil, aby ukázal svou velikost, pak ovšem sklopil hlavu, ukazujíc mu svou oddanost.

 „Declane!" vykřikla jeho samice potěšeně a vyskočila na nohy.

Byla jistě potěšena tím, že ho vidí. Cítil z ní radost. Celá se chvěla, a při pohledu na něj, se opět začala potit. 

Položil před ní náruč ovoce, a pak se jí zadíval zpříma do očí. Měla v nich slzy, a třásla se.

 „Declane..., já..." vykoktala, a pak jakoby si teprve uvědomila, že je zcela nahá. Její sarong, zůstal na břehu řeky. 

Zčervenala, sklopila hlavu a mírně se přikrčila, pod jeho zkoumavým pohledem. 

„Uh..., uh..." vydechl a napřáhl k ní ruku.

 Ani se nepohnula. Měla stále sklopenou hlavu, a po tvářích, ji tekli slzy. 

Styděla se před ním? Tomu už vůbec nerozuměl. Však ji takto již viděl. A dokonce líbal a dotýkal se každičkého kousku, jejího těla. 

Jedním prstem, nadzdvihl její bradu, aby ji donutil, se mu podívat do očí. Slyšel, jak ji divoce bije srdce.

Polkla slzu a pohled mu opětovala. Poznal v něm úlevu a štěstí. A snad i něco jiného. Něco, co nedokázal definovat. Snad oddanost? Touhu? Lásku?