Katie zjistila, že ji Rabané nechtějí ublížit. Kdyby chtěli, již by byla mrtvá. 

Všechny opice do jediné, ji očichali, a dál dělali, jako by se nic nestalo. Tlupa se dál chovala, jakoby byla jednou z nich. 

Jen velký samec poznal, že jako samice je k ničemu, a není schopná se sama ani pohybovat v korunách stromů. Hodil si ji tedy přes rameno, a druhou rukou se pohyboval v korunách stromů. Přesně tak, jako před tím, Declan. 

Bral to jako svou povinnost, chránit svou tlupu. A ona jí byla již součástí. I když jejich král tu nyní nebyl, cítil ho. 

Dovedl svou tlupu až na místo, kde chtěli přenocovat. Shodil vystrašenou Katie ze zad a znechuceně odešel stranou. Nyní se o ni postarají samice. 

Začali kroužit kolem ní a zvědavě na ni dorážet a dotýkat se jejího nahého těla. Přišla jim ošklivá. Bez srsti, holá a slabá. Vůbec nechápali, jak se jejich králi, může líbit. 

Za ta dlouhá staletí, si zvykli na Declanovu podobu tak, že vůbec nevnímali, že je jako ona. On byl prostě Raban a jedním z nich. 

Jedna ze samic, Kala, družka samce Réy, si sedla proti ní, a natáhla ruku, plnou tlustých a bílých červů. 

Katie se znechuceně odvrátila. Kala se ale nedala odbýt. Poznala, že je neschopná si sama, i obstarat potravu, tak ji nabídla, jednu z nejoblíbenějších pochoutek.

„Uh.., uh..." zavrčela na ni, a přistrčila ji tlapu až před ústa. Naznačovala ji tak, že má jíst.

 Katie rezignovaně vzala tlustého červa mezi prsty a zatřásla se. Kala se na ni dívala tak, že měla strach, že jestli odmítne její pohoštění, tak ji rozzuří. A i když poznala, že ji vzala za svou, políček od ní, by mohl znamenat jistou smrt. 

Znechuceně ho vložila do úst a polkla. Vyloudila přívětivý pohled, a Kala se spokojeně odvrátila.

 Katie se přikrčila ke stromu, a pozorovala dění v táboře. Nemohla stále uvěřit tomu, do jaké situace se to dostala. Je mezi obávanými Rabany, a je pro ně jednou z nich. 

Bylo ji jasné, že ji vzali za svou, jen díky Declanovy. To proto, se s ní chtěl spářit na posvátném místě, aby tomu tak bylo.

 Samice svým samcům probírali láskyplně kožich a bylo znát, že ona činnost, je příjemná oběma. Vydávali při tom tlumené, spokojené zvuky. Malí Rabané poskakovali kolem, ale stačilo zavrčení některého ze samců, a uklidnili se. 

Láska, kterou k sobě cítili, byla znát na první pohled. Rabané byli ohromné, a děsivé gorily, ale když je poznala blíž, zjistila, že se k sobě chovají možná lépe, než někteří lidé. Milovali se. Vážili si jeden druhého. Ctili se. Respektovali zákony tlupy a džungle. 

Koukala, jak se Réa přiblížil ke své samici.

 „Uh..., uh..." vydechl a strčil do ní láskyplně svou velkou tlapou.

 Kala mu stejným tónem odpověděla, a pak se k němu otočila zády. Vystrčila vysoko svůj zadeček a samec se divoce zabouchal ve svá prsa.

Pak se sklonil a hladově ji očichal. Dlouho vdechoval pach své samice, a pak se s ní konečně spojil. 

Katie se neubránila tomu, aby nezčervenala. Uvědomila si, že přesně tak, to dělá Declan.

 Uvědomila si konečně, že to všechno, co vidí, je jeho teritorium. Jeho rodina. Toto, je jeho přirozenost. Tohle je on.

 Tady, je sám sebou, a vždycky bude. Ne tam, mezi lidmi. Ale zde.