Když se Katie ráno třetího dne probudila, tak jako pokaždé, vedle ní leželo nějaké ovoce. Bylo ji jasné, že to byl Declan. Sledoval ji. Hlídal ji. Tím si již byla jistá.

Jak jí Freya řekla, nespustí ji z očí. Ale na její volání a prosby, vůbec nereagoval. 

Již několikrát, ji jeho řev pána džungle, zachránil před jistou smrtí.

 Byla již zoufalá. Měla pocit, že se neustále pohybuje v kruhu. Nepropustná a divoká džungle, byla všude stejná. 

Jediný záchytný bod byla řeka, jí protékající, po jejímž proudu, se chtěla dostat až k oné tůni, kde se pářili. 

Ovšem putovat po jejím břehu, bylo velmi nebezpečné. Všechna zvířata, se zde scházela, aby se napojila, a kdykoliv mohla potkat jakéhokoliv predátora. Včetně nebezpečných hrochů. 

Katie se vyčerpaná a zoufalá, zastavila na břehu řeky. Její meandr, zde vytvářel jakousi překrásnou zátoku, schovanou pod větvemi mohutných stromů. 

Když dospěla k pocitu, že zde je úplně sama, a žádné nebezpečí ji nehrozí z vod ani ze břehu, na moment zaváhala. Chtěla se vykoupat. Toužila své tělo zchladit ve studené vodě, a trochu si ulevit. 

Shodila ze sebe, zbytek svého sarongu, který musela pro pohodlný pohyb zde, zkrátit na minimum. A zcela nahá, vstoupila do vody. 

Byla tak okouzlena okolím, příjemnou chladivou koupelí, že zapomněla kontrolovat okolí. Vůbec si nevšimla, že se ke břehu přiblížila tlupa Rabanů.

 Statný samec se zastavil na břehu a zavětřil. Sebral ze země její sarong a očichal ho. Ta vůně, mu byla povědomá. 

Jeho vypracovaný čich zachytil, a pamatoval si všechno, co kdy jen náznakem ucítil. A tento pach, mu nebyl cizí. Cítil pach svého krále, z oné látky. I pach jeho samice.

Moc dobře věděl, že král bude někde blízko. Nenechal by svou samici nechráněnou.

 Rabané své samice ctí a chrání, do posledního dechu. A ony, své samce taktéž. Jsou jim nadosmrti oddány.

 Zadíval se na onu zvláštní samici, která si teprve nyní, když již byla skoro u břehu, jich všimla.

 „Declane!" vykřikla vyděšeně. 

Samec se napřímil a vypnul hruď tak, aby ukázal svou sílu. Zabušil se mohutně v prsa a zařval.

 Za normálních okolností, by již nežila. Stála v cestě jeho tlupě. Chtěli se napojit, a nyní mu ona divná samice překážela. 

Normálně by ji zabil, jediným máchnutím ruky. Nedalo by mu práci ji chytit, ale tohle bylo něco jiného. 

Respektoval výběr svého krále. On byl jejich král, a byl i jedním z nich. Jedním z Rabanů, tedy i ona samice, již patřila do jejich tlupy. Měl ji tedy chránit, jako všechny ostatní. Veleli mu to jeho pudy, i zákony džungle. 

Náhle samec spatřil velké žluté oči, nad hladinou, kousek od vystrašené samice. Obrovský aligátor, si na ni brousil zuby. 

Zavrčel a vrhl se do vody. Jedním pohybem své obrovské tlapy, ho chytil a několika mistrnými pohyby, ho skoro přetrhl v půli.

Pak rozzuřeně popadl vřeštící Katie do ruky a hodil ji na břeh. V mžiku byl u ní. 

Ostatní opice vřeštili a poskakovali okolo a Katie se vystrašeně přikrčila k zemi. 

„Declane!" zakřičela ještě jednou, ale nevyslyšel ji. 

Seděl v koruně stromu opodál a pozoroval ono divadlo. Moc dobře věděl, že se jí nic nemůže stát. Byl si jist, že ji Réa, obrovský samec, ochrání.

 Nikdy by si nedovolil, nyní, když již ví, že patří k němu, ji ohrozit. 

A Declan zatoužil po tom, aby poznala jeho druhou rodinu. Přeci i on, byl Raban. I on, byl jedním z nich, jen v lidské podobě.