Declan se vyhoupl do okna a seskočil do místnosti. Zavětřil. Cítil vůni, své samice. 

Již ta pouhá vůně, na něj působila tolik, že se jeho penis probudil. Spokojeně zavrčel. Byl přesvědčen, že i jeho samice, bude tou skutečností nadšená. 

Však celých pět dní, na ni nedokázal přestat myslet. Musel projít celou zemi Rabanů, a coby její vládce, všem oznámit, že král našel svou královnu a vstoupil do posvátného svazku. 

Celou dobu, ale na ni nedokázal zapomenout. Jejich milování, mu tak utkvělo v paměti, že měl pocit, že jeho penis, měl najednou svůj mozek.

 V zemi Rabanů, to nijak nevadilo a nikoho to nepohoršovalo. Naopak, brali to, i coby důkaz královy síly a potence. 

To bylo ale jediné jeho štěstí, protože stačilo, aby si vzpomněl na to jak chutná. Na její vůni, a na to, jak ona, si hrála s jeho mužstvím a ochutnávala ho, a nedokázal tomu zabránit.

Jeho samice ležela na posteli a spala. Nebo alespoň chtěla, aby si to myslel. Poznal, že nespí.

 Skočil vedle ní na pelesť, a sedíc na bobku, se na ni zadíval. „Uh..., uh..., uh..." vypravil ze sebe zmateně.

 Vůbec nerozuměl její hře. Doufal, že na něj bude čekat, s otevřenou náručí. Ne-li zrovna s vystrčeným zadečkem. 

Sklonil se k ní a zhluboka se nadechl. Ta vůně, ho úplně omráčila. 

Zřejmě se nenechala Freyou přesvědčit, že musí být pro svého samce připravena ve vonné lázni. Cítil pak všechno možné, a její nádherná vůně, tak ochabla. Vzrušilo ho to ještě více. Zabořil svou hlavu, do látky, mezi její nohy. 

„Declane!" vykřikla náhle jeho samice a podívala se na něj se zvláštním výrazem ve tváři. Zamračila se a stáhla si látku těsněji k tělu. 

„Nečekala jsem tě," zavrčela, „nemůžu vědět, že se konečně uráčíš vrátit. Tedy nejsem připravená," posadila se proti němu vzdorovitě, „a nic nebude." Zašermovala mu prstem před obličejem.

 Declan překvapeně vytřeštil oči. Vůbec ji nechápal. Že by další hra? Naklonil hlavu na stranu, a zapátral v jejím obličeji. 

Připadala mu rozčilená. Napružená. Nechápal, ale proč? Že by frustrace, ze sexuálního neukojení? Napadlo ho. 

Strhl ze sebe tedy svou bederní roušku. Byl spokojen, když se neubránila tomu, aby její oči, zabloudili do jeho rozkroku. Zalapala po dechu a cítil, že se začíná potit. 

„Nic..., nic..., nebude!" vykoktala, celá rudá. 

Zamračil se a podíval se dolů, na svůj penis. Stál, zcela připraven, svou samici uspokojit. „Uh..., uh..." zavrčel. Copak to nevidí? 

Cítil, že po něm touží. Cítil i, že se jí mezi nohama rozlilo vlhko, z toho pohledu.

 Vztáhl k ní ruku, ale ucukla.

 „Byl jsi pryč pět dní, a teď si myslíš, že se na mě můžeš hned vrhnout?" prskala jeho směrem „to jsi na omylu! Zajímalo by mě, kde, a co, jsi dělal? Jak mám vědět, že nějaká jiná samice, ti nevoněla tak, že..." zarazila se. Nejraději by se kousla do jazyka. Ale vyletělo to z ní, úplně samo.

 Díval se na ni nejdříve nechápavě. Pak naštvaně a nyní snad i zuřivě. To, co jeho samice předváděla, je snad žárlivost? 

Tento cit, byl Rabanům cizí. Každý měl svou, a jedinou samici, celý život. A on ji také, konečně našel. 

Cožpak neví, že ona je první, a poslední, se kterou se kdy pářil a bude pářit? Že ona je první samice, po šesti stech letech? Že již skoro zešílel, ze své sexuální neukojenosti, než ji našel? Cožpak neví, že ona je jediná, se kterou se kdy může spářit? Že každá jiná, by zemřela? 

Zničeně zatřásl hlavou k odporu. Zhluboka se nadechl, a pak seskočil z postele. 

Najednou nevěděl, co má dělat. Dívala se na něj naštvaně a evidentně ho odmítala. Toužila po něm, to cítil, ale cítil i vzdor. 

Srdce se mu rozbušilo jako o závod. Chtělo se mu vyřvat svůj nesouhlas a vzdor na celý chrám. Chtělo se mu křičet. Chtělo se mu utéct, před jejím vyčítavým, a neoprávněně naštvaným pohledem. 

Popadl svou bederní roušku, a vyhoupl se do okna. Ještě než seskočil dolů, se na ní podíval.

 „Nikdy..., žádná jiná žena nebyla. A nikdy nebude. Nikdy...., mi nemůže vonět žádná, jako ty!" zašeptal a zmizel v džungli.