Declan položil Katie, do své ohromné postele. Vzpříčil se na pažích, a chvíli ji zaujatě pozoroval.

 Snažil se zjistit, co cítí. Dívala se na něj zamženýma očima a slyšel zběsilý tlukot, jejího srdce. Ztěžka oddychovala a cítil vůni jejího lůna. 

Aniž by se jí ještě dotknul, bylo mu jasné, že je vlhká. Připravená pro svého samce. Toužila po něm. 

Spokojeně zavrčel. Na moment ale zaváhal. Nevystrčila na něj svoji prdelku, aby se mu nabídla.

 Pak si ale vzpomněl, jak po něm minule žádala, aby se s ní pářil, v této poloze. Vyžaduje to snad po něm znovu?

 Nemohl říci, že by se mu ona poloha nelíbila. Však byla vzrušující. Mohl sledovat její emoce, a dívat se jí při tom do očí, on ale zatoužil vzít si ji tak, jak mu velí jeho pudy. 

„Uh..., uh..., uh..." vydechl a zatáhl ji za nohu, aby pochopila. 

Zřejmě tomu tak bylo, protože se překulila na břicho a smyslně se prohnula v zádech. 

V Declanově penisu zacukalo. Vystrkovala na něj svůj zadeček, a nabízela se mu k páření. 

Několik vteřin, ji hltal pohledem, a pak ji chytil za její půlky. Potom bez varování přirazil. 

Oba vykřikli do ticha pokoje, a on se začal zuřivě pohybovat. Chtěl své samici ukázat, že jako samec, ji dokáže uspokojit. Bez problémů. 

Však se jí nedokázal nabažit. Čekal na ni tak dlouho, a tak nesmírně dlouhý, sexuální půst, na něm zanechal následky. 

Nyní měl svoji samici. Svoji ženu. Královnu Ztraceného města, a už nikdy, ji nechtěl ztratit.

 Potřeboval ji. Potřeboval ji nyní, jako vzduch, ke svému životu. Jako jeho živou vodu, kterou pro něj, opravdu byla. 

Jejich spojením, se k ní navždy připoutal. Svázal se s ní v tom smyslu, že její ztráta, by pro něj znamenala jistou smrt. Dlouhou a trpkou. 

Svázal se s ní svým tělem i duší. A kdyby ji ztratil, bolest, která by postihla jeho duši, by vedla k jisté smrti. 

On byl vládce Ztraceného města a země Rabanů. Dlouhá staletí strážil tajemství, které nesmělo vyjít na povrch. A dlouhá staletí, ji hledal. Ji, jemu vyvolenou. Jedinou. A když už ji našel, jeho úděl se naplnil. I její. 

„Uh..., uh..., uh..." zařval, když vyvrcholil do jejího těla. I ona, se ve stejnou chvíli, otřásla v návalu orgasmu. 

Přetočil ji zpátky na záda, a změřil si ji pohledem.

 „Declane." Zašeptala do jeho tváře, a jemu se rozbušilo srdce. 

Něco takového, ještě nikdy necítil. Nyní již věděl, že ten cit, je láska. Zamiloval se do ní.

 A toužil po tom, aby i ona, cítila totéž. Aby i ona, milovala jeho. 

Kroužil v jejím obličeji, a snažil se vyčíst cokoliv, co cítí. Viděl v něm obdiv. Touhu. Chtíč. Náklonnost a oddanost. Slyšel každičký záchvěv, jejího dechu a srdce. Cítil vůni jejího lůna. Ovšem nedokázal určit, jestli je to to, po čem prahne jeho duše.

 Jestli i ona, cítí totéž, co on. Jestli ho miluje tolik, že by bez něj nedokázala žít. Dýchat. Existovat.