„Ano." Zašeptala Katie. 

A když jim kněz svázal ruce a prohlásil je za muže a ženu, neubránil se Declan svým zvířecím pudům. 

Svou radost a štěstí, z toho co cítil, bylo pro něj přirozenější vyjevit tak, jak byl zvyklí. Zvrátil hlavu, zhluboka zařval svůj vítězný pokřik, a několikrát se mocně udeřil ve svá prsa. 

Všechen jeho lid, propukl v hurónské veselí. Zvolávali slávu, svému králi. 

Jeho podivné chování, je nijak nepohoršilo. Byli na to zvyklí. Milovali svého krále takový, jaký byl. A on, byl i králem zvířat. Jedním z nich.

 „Uh..., uh..., uh..." vydechl Declan, když skončil, a zavětřil. 

Cítil vůni své samice. Jeho královny. Jeho ženy. A bylo to snad ještě intenzivnější, než kdy před tím. 

Nyní byla jeho. Se vším všudy, a nesmrtelná, jako on. Vzrušeně si odfrkl. Její vůně, ho celého pohltila. 

Srdce se mu rozbušilo jako na poplach, když mu došlo, že to jejich spojením, se jeho smysli vůči jeho ženě, ještě prohloubili.

 Popadl ji do náručí, přehodil si ji přes rameno, a za upřímného, šťastného smíchu a volání slávy svých poddaných, si ji nesl uličkou mezi nimi, do svého chrámu.

 „Declane." Vydechla Katie, když ji postavil na zem, jejich ložnice.

 Najednou ji došla slova. Cítila vzrušení. Možná by se měla pozastavit nad tím, jak se choval, ale ji to přišlo přirozené. Již mu rozuměla. A jeho zvířecí upřímnost a nadvláda, ji vzrušovala. Tohle byl prostě on. Muž, do kterého se zamilovala.

A uvědomila si, že on je vlastně čistý, jako lilie. Přirozený. Nedokáže být podlí. Nedokáže lhát, ani intrikovat. Vše, co cítí, se ihned projeví na jeho tváři a chování. Zrovna tak, jako u zvířat. Oni také, neintrikují a nelžou. Jsou upřímní, ve své přirozenosti. Zrovna tak, jako on. 

„Uh..., uh..., uh..." Jeho vzrušený skřek, se rozlehl místností.

 Díval se na ní s takovou touhou a oddaností, že Katie ani na chvíli nezapochybovala, o svém činu. Zatoužila nyní ona, mu ukázat, jak moc po něm touží. Jako jeho samice. Ano. Přijmula i ten fakt, že jí je.

Declan se náhle pohnul, a začal ze sebe strhávat svůj šat. Nesnášel ten omezující pocit, který měl, když byl oblečený. Cítil se jak v kleci. Jakoby se dusil. 

Konečně ho ze sebe serval, a stanul před ní zcela nahý. A zcela připravený, se pářit. 

Spokojeně zavrčel, že ho jeho samice, vidí v plné připravenosti a síle. Jeho penis, se hrdě tyčil proti ní. 

V očích mu zajiskřilo, když si všiml jejího obdivného pohledu. Jeho samice, po něm toužila.

 Cítil, jak se jí mezi nohama, rozlilo horko. Vůně potu, kterou vydávala, ho také nenechala na pochybách. 

Pokynul ji hlavou, aby ji naznačil, aby i ona, ze sebe servala ten nepotřebný kus látky. 

Když se ale pohnula směrem k němu, a dotkla se prsty jeho hrudi, udiveně povytáhl obočí.

 S vlahým pohledem ho hladila po jeho vypracované hrudi, a dotýkala se ho tak, že měl pocit, že snad na místě exploduje. Ale neodvážil se najednou ani pohnout.

 Že by další zvyk, lidských samic? 

A když se po chvíli dotkla jeho vzrušeného penisu, zapomněl snad i dýchat.