Declan už notnou chvíli, pozoroval z výšky stromů, zvláštní dívku, pohybující se na zemi. 

Ještě nikdy, neviděl něco tak nádherného. Byla zvláštní. Nádherná. I když velice podivně a nemravně oblečena. 

Ještě nikdy, neviděl dívku oblečenou jen v jakési kraťoučké kalhoty a tílko, obepínající její vnady.

 Dlouhé vlasy měla spletené do copu, ale několik neposlušných pramenů, ji poletovalo okolo hlavy. 

Na zádech měla toulec a šípy a evidentně číhala na svou kořist.

 I ze své výšky, viděl její pronikavě modré oči. Její bílou pleť.

 Rozbušilo se mu srdce. Vůbec nechápal, kde se tady vzala. Až zde, na jeho území. Na území Rabanů. 

Pohyboval se nad ní mrštně jako šelma, pohupující se v liánách a větvích. 

Zde byl doma. Znal tu každý kout. Každý strom a každé zvíře. A věděl, že pro někoho jako ona, je to tu velice nebezpečné. 

Normálně by nechal vetřelce svému osudu, a Rabané, by se o něj postarali, to ale nyní nehodlal udělat. 

Zhluboka nasál vzduch. Jeho vycvičené smysli, mu umožnili ji cítit, i na tu dálku. 

Její zvláštní vůně, se mu dostala až do morku kostí. Prostoupila jeho tělem, a srdce, se mu rozbušilo ještě mocněji. 

Zbystřil sluch. Slyšel to, co ona slyšet nemohla. 

Kdyby ji nechal, narazila by na tlupu Rabanů, a to nesměl dovolit. Musel ji zadržet, a to hned.

 Když se na moment zastavila, pomalu se po liáně snesl neslyšně dolů. Postavil se za jejími zády a čekal. 

Vůbec nic nezaregistrovala. Neměla ani tušení, že stojí za ní. 

Zamračil se sám pro sebe. Co tady někdo jako ona, vůbec pohledává? Kdyby chtěl, už by byla mrtvá. 

Najednou se pohnula a znovu se rozhlédla. Zřejmě ho periferním zrakem zahlédla za zády, protože sebou prudce trhla a otočila se. 

Rozšířila oči v úžasu, ale nevykřikla. Už to, ho zaujalo více, než by chtěl. Měla kuráž, to musel přiznat. 

Dívala se na něj, jako na zjevení, ale snažila se mu nedat na sobě znát, že má strach. Ale cítil ho. Cítil, jak se začíná potit. Lehce třást. A cítil její vůni, ještě intenzivněji. 

„Kdo..., kdo jsi?" vydechla konečně, ale ani se nehnula.

 Declan naklonil hlavu na stranu a změřil si ji zkoumavým zrakem. Udělal krok směrem k ní.

 Stále se nehýbala, jen na něj nevěřícně zírala. Však ještě nikdy, neviděla takového muže.

 Byl vysoký a svalnatý. Do půl těla nahý a přes svá bedra, měl jen jakousi roušku, upnutou v opasek, s nožem.

 Na jeho vypracované hrudi a ramenou, měl několik zvláštních tetování, a dlouhé, černé vlasy na ramena. 

Jeho pronikavé, černé a jiskrné oči, ji přímo hltali pohledem. Až se jí z toho podlomila kolena.

 Byl nádherný. Vypadal divoce a nebezpečně, ale ke svému úžasu, strach z něho neměla. Spíše naopak. 

Její dech, se začal nebezpečně zvedat, když se přiblížil až k ní. 

Stále nic neříkal. Mlčel. Jen nasál zhluboka vzduch, jako nějaké zvíře. 

Pak vztáhl ruku a dotkl se opatrně její tváře. Neucukla. 

Pak jejích vlasů, a podíval se jí do očí. Když nahlas polkla, naklonil opět hlavu na stranu. Nedokázal odolat.

 Musel cítit její vůni. Zhluboka se nadechl a přičichl k jejím vlasům. Pak krku. 

„Já..., nevím..., co chceš, ale..." vykoktala, ale nehýbala se. 

Jakoby ji neslyšel. Úplně se ztratil. Její vůně, ho celého pohltila. 

Začal pomalu očichávat celé její tělo. Od krku dolů. Přes prsa, břicho, a když se dostal k jejímu rozkroku, kde vůně byla nejintenzivnější, málem zasténal vzrušením. 

Zabořil svůj nos mezi její nohy. Vykřikla, ale nepohnula se.

Chytil ji za nohy, pro případ, že by přeci jenom chtěla utéct, a znovu se zhluboka nadechl.

Vůně jejího lůna, ho dostala do kolen. Ještě se mu nestalo, aby po nějaké ženě, tak moc zatoužil.

 Ano, byl sice panovník Ztraceného města, ale byl i panovníkem zvířat na území Rabanů. Naučil se jejich zvyky. Jejich řeč, pravidla a způsoby. A ty mu leckdy dávali větší smysl, nežli ty lidské. 

A jeden ze zvyků Rabanů, mu nyní dával smysl určitě. Voněla mu. 

Rabané své samice a potenciální partnerky nejprve vždy očichali. Vůně jejich lůna, jim řekla, zda mají, nebo nemají zájem. A on měl. Opravdu ano. 

Ještě jednou zabořil nos mezi její nohy a přičichl. Zatoužil z ní strhnout ten podivný oděv, a přesvědčit se, že je to možné.

 Že mu opravdu voní tak, že již nyní, by si ji nejraději na místě vzal.