Nadešel nejvýznamnější den, v historii Ztraceného města. Jeho panovník, Declan Nadir Ratana, našel svou královnu, a hodlal si ji vzít. A ztvrdit jejich sňatkem, jejich budoucnost, a její nesmrtelnost.

Všichni jeho obyvatelé, do posledního, se shromáždili na posvátné půdě, a čekali na tuto událost. 

Katie se již po několikáté, velmi zhluboka nadechla. Byla nervózní. 

Však kdyby ji ještě před nedávným časem někdo řekl, že se stane ženou vládce Ztraceného města, myslela by si, že se zbláznil. 

Její nitro, bylo rozpolcené. Na jednu stranu měla strach, a toužila se vrátit zpátky, a na druhou stranu, si nedovedla představit, že by o Declana přišla. 

V plné míře si uvědomila, že se do něj zamilovala. 

A vlastně to bylo zvláštní. Ještě ji neřekl jediné slovo, a ona přesto měla pocit, že o něm ví vše. Nepotřebovala jeho slova k tomu, aby poznala jaký je. A co k ní cítí. Stačila jeho gesta. Mimika. Činy. Pohledy a dotyky. Tím vším, dokázal vyjádřit více, jak kdokoliv, spousty slov.

 „Neměj strach," zašeptala Freya, „jste si souzeni. Patříte k sobě. Budeš s Declanem šťastná, Katie." Usmála se povzbudivě. Poznala na ní, její nervozitu a obavy. 

„Nebojím se. Jen..." podlomil se jí hlas. Bylo toho na ni v poslední době, trochu moc, „je to tak rychlé. Tak..." 

„Věř mi, že Declan by s tebou nesouhlasil. Pro něj, šest století čekání, bylo až příliš. I pro jeho lid." Pohladila ji pohledem.

Však to bylo dlouhé, i pro ni. Milovala svého bratra, a svého krále, a trápilo ji, jak je Declan s ubývajícím časem stále zoufalejší. Potřeboval svoji samici.

  Jako král Ztraceného města, neměl jinou možnost páření. Jeho semeno, bylo jedem, pro nevyvolenou. Spářil-li by se, se sobě ne rovnou, zahynula by. 

„Jaké to bylo, Katie," zašeptala Freya náhle, „jaké bylo vaše milování? Líbilo se ti to?" 

Katie zčervenala. Byla ale ráda, že má zde někoho, komu se může svěřit.

 „Bože..., ano!" zašeptala, „on je..., on je prostě neskutečný," vydechla zasněně, „nemám žádných zkušeností s muži, Freyo, ale cítím, že to bylo výjimečné. Nikdy jsem necítila tak velkou touhu a potřebu. On je něžný. Chápavý. Jemný. A přitom tak silný a neohrožený. Statečný a krásný. On je..." chrlila ze sebe, dívajíc se nepřítomně do dáli. Zalapala po dechu a sklopila s uzarděním zrak, když si uvědomila, jak se nechala unést. 

„Miluješ ho!" vykřikla vítězoslavně Freya, „ani nevíš, jak jsem ráda. Však i Declan, je jak vyměněný. Láska zmámila i jeho srdce, Katie. Jen s ním musíš mít trochu trpělivosti. Tak dlouho, žil v džungli, jen mezi zvířaty, že být člověkem, se stále ještě učí." Uhladila několik záhybů, na Katiných šatech a změřila si ji pohledem. 

„Jsi připravená." Řekla, a obě se podívali do zrcadla. 

Katie se zachvěla. Skoro se nepoznávala. Na sobě měla dlouhé šaty, celé ze zlata a drahých kamenů. Měla holá ramena a pevně obepínaly, její bujné poprsí, a zadeček. Na holích rukou, měla několik zlatých náramků. Zlatý náhrdelník a korunku. Připadala si jako princezna.

 „Jsi nádherná," usmála se Freya, „Declan bude mít co dělat, aby se ovládl," mrkla na ní do zrcadla, „stále má ještě problém rozlišovat mezi zvířecími a lidskými pravidly a zvyklostmi."

 Katie pochopila, jak to myslí. Přeci, když jí poprvé, začal očichávat, přišlo ji to zvrhlé, ale nyní, se na to koukala již jinak. A naopak, ji to vzrušovalo.