Katie se rozhlédla kolem. Tak nádhernou scenerii, ještě neviděla. 

Nacházeli se na břehu malého jezera, nebo spíše větší tůně, napájenou z řeky, protékající džunglí.

 Nad hladinou se skláněli větve vysokých stromů, a všude bylo plno pestrobarevných, nádherných květin. 

„Můj bože!" vydechla omámeně, „nic tak nádherného, jsem ještě neviděla." Cítila se najednou jako v ráji.

 Declan spokojeně zabručel. Byl rád, že se jí tu líbí. Zrovna toto, bylo jeho nejoblíbenější místo.

 Najednou se mezi stromy, vynořila skupina několika lvů. Přišli se napojit k vodě.

 Katie vystrašeně vykřikla, a lvi zpozorněli. Jeden z nich, se hnul směrem k ní, s jasným úmyslem.

 Rozklepala se jí kolena. Tak majestátné a nebezpečné zvíře, stojící pouhý metr od ní, ji nahánělo hrůzu. 

Náhle se mezi ní, a lva, postavil Declan. 

Zvíře vycenilo zuby a zavrčelo. Vypadalo to, že se chystá k útoku, ale Declan, mu odpověděl, stejným, hlubokým vrčením. 

Katie sledovala vystrašeně jejich podivný rozhovor. Byla přesvědčena, že Declan mluví jejich řečí. 

Lev náhle sklonil hlavu k zemi, a Declan mu odpověděl pokynutím a hlubokým lvím zařváním.

 Ještě několik sekund, se na sebe dívali, a pak se lev otočil a zmizel, i s ostatními v lese.

 Katie teprve nyní, zprudka vydechla. Celou dobu, měla pocit, že zapomněla dýchat. 

„Můj bože!" vydechla znovu udiveně, „ty..., máš vůbec někdy strach? Co kdyby se rozhodl, nás sežrat?"

 Declan se nedokázal ubránit úsměvu. 

Slyšel, jak jí srdce ji buší jako o závod a celá se třásla. Evidentně byla vystrašená.

 Ale s ním, se přeci obávat nemusí ničeho. Cožpak to neví? 

Přistoupil až k ní, a lehce se dotkl prsty její tváře. Zatřásla se.

 V jejích očích spatřil obdiv a úžas. Měl pocit, že se sotva drží na nohou.

 A byla to pravda. Vypjatá a nebezpečná situace s obrovskými gorilami a lvi, na ni dopadla v plné míře. Cítila se slabá, jako hadrová panenka. 

Chytil ji do náručí. Katie se ho chytla okolo krku a přitulila se automaticky k němu. 

Declan chvíli jen tak stál, držíc ji v objetí. Navzájem se hltali pohledem. 

Srdce jí stále bušilo, už ale jinak. Cítil ze své samice obdiv a touhu po něm.

 „Proč jsi mě sem odnesl?" zašeptala. 

Poznal ale, z její otázky najednou něhu a vzrušení. 

Zakroužil v její tváři. Přeci to bylo jasné. Chtěl se s ní pářit. Zde. Na posvátném místě, a coby král všech zvířat. 

Když se s ní spáří zde, přijmou ji, za jeho samici. 

Jejich vyvinutý sluch, a čich, je nezklame. Zvuky jejich páření, rozléhající se džunglí, nenechají žádného, z jeho poddaných na pochybách, že našel svoji samici. 

Však se to stane poprvé, za jeho dlouhý život. A i oni, čekají na to, až jejich vládce, konečně najde svoji družku.