Katie osaměla. Nevěděla jak dlouho, seděla sama na stromě.

 Byla tak vysoko, že se pomalu ani neodvážila podívat dolů. Strašidelné zvuky zvířat z džungle, jí naháněli hrůzu. 

Náhle uslyšela pod sebou podivné, mručivé vrčení. Rozbušilo se jí srdce, když spatřila tlupu obrovských, černých goril. 

Byli tak veliké a mohutné. Nikdy takové neviděla. Slýchávala samozřejmě zkazky o tom, že Rabané jsou nebezpeční, a mnohem, mnohem větší, než normální gorily, ale předčilo to její očekávání.

 Jeden z nich, nejmohutnější samec mezi nimi, vzhlédl vzhůru. Zavětřil. Věděl o ní.

 Zvrátil hlavu a zhluboka zařval. Pak se pěstmi několikrát udeřil ve svá prsa. Ostatní opice začali nahlas křičet, když se samec vyhoupl, a začal šplhat vzhůru. 

Katie se strachy roztřásla. Vůbec nevěděla, co má dělat. 

„Declane!" vykřikla náhle vystrašeně a přikrčila se ke kmeni. 

Najednou zaslechla hlasitý, podivný řev. Neměla ani tušení, k čemu ho přirovnat. Opice všem zpozorněli. 

Mezi stromy, se houpajíc na liánách, k nim s hlasitým vřískotem, blížil Declan. Mířil přímo k nim.

 Pustil se poslední z liján, a ve vzduchu, svou vahou, dopadl na šplhajícího samce. Oba se skutáleli na zem. 

V mžiku, byli i oba na nohou. Samec se rozzuřeně postavil, proti Declanovy. Byl snad o polovinu větší, jak on.

 Katie strachy přestala i dýchat. 

Declan stál, a ani se nehýbal. Najednou zvrátil hlavu, a nahlas zařval. Pak se zaťatými prsty v pěst, bil v prsa, aniž by ze samce spustil zrak. 

Katie nikdy nic takového neviděla. Stál, obklopen tlupou obrovských goril, a vypadalo to, že snad ani nemá strach. 

Samec ještě chvíli vykazoval známek podobných tomu, že by chtěl zaútočit, ovšem nakonec padl na všechny čtyři. 

Katie vytřeštila oči. Vypadalo to, jakoby se mu klaněl. Zrovna tak, jako ostatní opice.

 Byla to pravda. To co slýchávala o vládci země Rabanů. Mluvil s nimi. Vydával stejné skřeky, jako oni. 

A evidentně mluvil o ní, protože se vzápětí, všichni podívali vzhůru. 

Opice se ještě naposledy uklonili, a když zmizeli mezi stromy, Katie si konečně oddychla. Ovšem tlukot svého srdce, nedokázala zastavit. Prostě to nešlo. 

Najednou ji to došlo v plné míře. On, je vládce, o kterém slýchávala od dětství. Četla o něm, a o jeho zemi. Zamilovala se do vyprávění o něm jako malá, zrovna tak, jak se dívky zamilovávají, do hrdinů, ze svých knížek. 

Pomalu vykřikla, když se náhle zjevil nad ní jako duch. 

Přiklekl, a nakloníc hlavu na stranu, si ji začal prohlížet, jakoby zkoumal, jestli je v pořádku. 

„Nic..., nic mi není." Vykoktala. Poznala z výrazu jeho tváře obavy. 

„Můžeš..., můžeš mě prosím odnést na zem?" zašeptala znovu. 

Potřebovala najednou tak strašně čůrat. Zřejmě s důsledku předešlého stresu. 

Zamračil se, jakoby se mu to nelíbilo.

 „Prosím," podívala se mu do očí, „potřebuji..." polkla. 

Doufala, že pochopí. Jenže asi ne. Stále se na ni mračil, a nevypadalo to, že by se k tomu měl.

 „Declane..., potřebuji nutně...., čůrat." Vypadlo z ní, a celá zčervenala. 

Povytáhl obočí, v náznaku pochopení. Popadl ji do náruče, a zhoupl se s ní ze stromu dolů.

 Postavil ji na zem a čekal. 

Katie se nervózně ošila. Nevypadalo to, že by se měl k odchodu. Evidentně mu nedocházelo, že se stydí, před ním svou potřebu vykonat. 

„Nemůžeš..., nemůžeš jít stranou? A nedívat se?" řekla celá rudá, až ke kořínkům vlasů. 

Declan se znovu zamračil. Její prosba, ho překvapila. Připadala mu nesmyslná. Neviděl jediný důvod, proč by se na ni nemohl dívat. Proč by tu nemohl být.

 Přišlo mu to normální, však Rabané a veškerá zvěř, nic takového nikdy neřeší. Zatřásl hlavou k odporu. Je tu přeci proto, aby ji chránil.

 Měl v hlavě zakódováno, jak to mají zvířata. V tu chvíli, jsou totiž nejzranitelnější, a potřebují ochranu. 

Ukázal jednou rukou na zem před sebe, aby ji naznačil, že zrovna zde, se může v klidu vyčůrat.

 „Ale já..., stydím se," zašeptala Katie, „nemůžeš se alespoň otočit?" pochopila, že to dělá proto, že je to jeho přirozenost, „Declane..., prosím." Zaúpěla. 

Ještě chvíli váhal. Nelíbilo se mu ani trochu, že se jeho samice, před ním stydí.

 Ale nakonec, se přeci jenom, neochotně otočil.