„Kam mě neseš?" křičela Katie, vysíc hlavou dolů, na jeho zádech.

 Držel si ji na rameni za nohy jednou rukou, a druhou se houpal ze stromu na strom. Vůbec mu to nedalo žádnou práci. Jako kdyby byla pírko.

 Pohyboval se mrštně a jistě. A ani její hlasitý nesouhlas, ho nevyvedl z míry.

 Vůbec svojí samici nechápal. Rozčílila ho, svým odmítavým postojem.

 Když se vracel zpátky do města, byl přesvědčen, že ho jeho samice již netrpělivě očekává. A že bude znovu přístupna k páření.

 Dokonce i očekával, že se mu sama nabídne. Tak, jak to dělají samice Rabanů.

 Myslel si, že pochopila styl jeho páření, a musel si přiznat, že celé tři dny, nedokázal myslet na nic jiného, jak na ní.

 Tento pocit, mu byl také zcela cizí. Dokonce se mu v hlavě vytvářeli různé představy, kde by se s ní mohl pářit. Byl přesvědčen, že tento způsob vizualizace, byl vlastní také pouze lidem.

 Když žil mezi zvířaty, nevšiml si toho, že by některý z nich, měl tak živé sny a představy za bdělého stavu.

 A docela ho to rozčilovalo, protože zjistil, že když na ní tak myslí, jeho penis se připraví k páření, bez jeho vědomí.

I teď, když mu ležela na rameni, a on cítil vůni jejího lůna tak blízko, znovu mu mezi nohama zacukalo. 

Vztekle zavrčel a přidal v tempu. 

Vlastně ani nevěděl, co chce udělat. Jen ho rozčílila, a tak ji chtěl vytrestat. 

Místo toho, aby když přišel, na něj vystrčila svůj zadeček a nabídla se mu, se na něj tak obořila. A to nečekal.

 A probral se v něm další lidský cit, a to mužská ješitnost. Však on je samec, a ona jeho samice.

 Cítil najednou potřebu, ji odnést někam, odkud nebude moci utéct. Doufal, že si pak uvědomí svoji chybu, a pochopí, kde je její místo. 

Zastavil se až několik desítek metrů, od malebného jezera, do kterého přitékala voda s řeky, linoucí se džunglí. 

Vyšplhal s ní, až do koruny obrovského stromu a shodil ji ze svých zad. Byl to obrovský baobab, s průměrem několik metrů, takže jeho koruna, jim nabízela docela pohodlné místo k odpočinku. A také k tomu, aby mu nemohla utéct, a přitom byla v bezpečí.

 Katie se vystrašeně rozhlédla kolem, a když k němu vzhlédla, zamračila se. Výška stromu, na kterém se zrovna nacházela, jí naháněla hrůzu. 

„Proč jsi mě sem přinesl, kruci?!" vyštěkla proti němu, „odnes mě zpátky. Nejlépe zpátky do vesnice, odkud jsem přišla. Nejsem tvoje samice!" 

Jen zavrčel v odpověď. Měl na ní takový vztek. Nerozuměl vůbec jejímu obratu v chování.

 Že by se jí jejich páření nelíbilo? Zamračil se. To se mu nezdálo. 

Však cítil z ní, že po něm touží. Měla orgasmus a dokonce se mu ke konci i sama nabízela, s vystrčeným zadečkem vzhůru. To byl přeci jasný pokyn toho, že chce, aby si ji vzal.

 Chvíli se na ni díval, a srdce mu bušilo jako o závod. Toužil po ní. Její vůně, ho dráždila tak, že ho jeho penis, znovu zradil. 

Tento rys, přisuzoval také lidem. Rabané svůj penis, mají evidentně pod kontrolou, a probudí se k životu v té chvíli, když to potřebují.

 Kdežto on? Od té chvíle, co se s ní pářil, nemyslí na nic jiného , a jeho penis jakoby nebyl jeho a měl svůj vlastní rozum.

 Ještě jednou na ni vztekle zavrčel, a pak zmizel v džungli.