Když se ráno Katie vzbudila, Declan byl pryč. Byla přesvědčena, že tak jak ji sem přinesl, oknem, tak jistě zase odešel. 

A hned co se rozednilo, objevila se u její postele Freya.

 „Je toto opravdu Diablo Oro?" zašeptala Katie, směrem k Freye, „stále tomu nemohu uvěřit. Vždy, jsem si myslela, že je to jen pouhá legenda. Mýtus." 

Freya jí už notnou dobu provázela po rozlehlém paláci a jeho zahradách. Provedla ji celým nádherným komplexem, a jeho překrásné zahradě. 

Tolik luxusu, zlata a drahých kamenů, nikdy neviděla pohromadě. Legenda opravdu nelhala. 

Ale ač si lámala hlavu nad vzpomínkami, co vyprávěli o jeho vládci, nemohla si vzpomenout. Jediné, co jí vytanulo na mysli, bylo, že Declan Nadir Ratana, není smrtelník. Zrovna tak, jako všichni jeho obyvatelé. Říkalo se, že oni tu již šest set let, střeží tajemství, Diabla Ora. 

„Co po mě Declan chce?" vydechla náhle Katie. Ta otázka, ji totiž neustále ležela v hlavě. 

Byla chytrá, a dovedla si spočítat dvě a dvě dohromady. Bylo ji jasné, že nějaký důvod, mít musel.

 Freya se jí podívala do očí. Vypadalo to, jakoby přemýšlela, má-li ji říci pravdu. 

„Jsi jeho vyvolená, Katie," odvětila nakonec, „jeho samice, a budoucí královna, Ztraceného města."

Zalapala po dechu. „Budoucí královna? Jak to myslíš, kruci?" vyděšeně vytřeštila oči.

 Freya, ovšem nevypadala ani trochu na to, že by žertovala. 

„Musím se vrátit. Musím domů. Nechci, být něčí samice, ani královnou, tohohle zatracenýho města!" Vyprskla vyděšeně. 

„Bojím se, že nemáš na vybranou," zašeptala Freya, „odtud, není cesty zpět. Již nikdy. A Declan, by tě sem nikdy nevzal, kdyby si nebyl jist, že jsi ta pravá. Ta jediná, která se může stát jeho královnou. Už se s tebou spojil. Kdybys jí nebyla, nikdy bys ho nepřijmula."

 Katie vyděšeně zatřásla hlavou k odporu. Nemohla uvěřit tomu, co jí říká. Již nikdy, se nevrátí zpět? 

„Katie, Declan si tě označil. Přijala jsi jeho semeno. Kdybys nebyla ta pravá, jeho samice, a vyvolená pro krále, byla bys již mrtva. Jeho semeno, by pro tebe bylo jedem. Hledá svou samici již hodně dlouho, když uvážíš, že město tu stojí již šest set let. A teď, když tě konečně našel, tě již nepustí. Nemůže. Je to tvůj osud, Katie, a ty se s tím musíš smířit."

Vystrašeně se rozhlédla kolem. „Co když uteču?" zašeptala. 

„To se ti nikdy nepovede," usmála se smutně Freya, „územím Rabanů, nikdo, nikdy, bez Declanova svolení, neprošel živ. Rabané, by tě roztrhali na kusy. Declan by tě našel dřív, než bys ušla pár set metrů. On je vládcem všech zvířat, Katie. Mluví s nimi, to není legenda, ale pravda. A stačí jedno, jediné jeho slovo, a jsi mrtvá." 

Zničeně se sesunula na bílou lavičku pod vysokými stromy. Stále doufala, že se snad probudí, a zjistí, že všechno, byl jen pouhý sen. 

„Patříte k sobě, to je nesporné. Musí to tak být. A je jen na tobě, jak se k tobě bude Declan chovat. Nyní jsi již jeho samice, a to se nikdy nezmění. Nemůžeš zvrátit osud, Katie. Je ti to předurčeno, zrovna jako jemu."