Clara si už po několikáté sedla na svou postel po té, co nervózně udělala několik koleček, ve svém pokoji.

 Vlastně byla sama překvapená z toho, co cítí. Zenon ji přivezl před polednem domů a bylo sotva tři hodiny odpoledne, a ona už zoufale toužila po tom, se tam vrátit. 

A přitom se tak snaží. Tak moc, se snažila o to, aby tu byla ráda. Aby tu byla šťastná, ale cítila, že tomu tak není. 

Prohlédla si celý dům, zahradu, všechny pokoje. Seznámila se se všemi spolubydlícími a znuděně se zavřela ve svém pokoji.

 Elfrída a její manžel Joachym, jí připadali vcelku v pořádku. Byl to stejně zamilovaný pár, jako Ruslanovi sourozenci, ale kdo se jí vůbec nezamlouval, byla dva nabušení bratři, Said a Karl. Vlastně se divila Zenonovi, proč je zde trpí. Poslouchali ho na slovo, to musela přiznat, ale stejně jí její bratr připadal tak sám. Tak zoufale sám, a ji neskonale hryzalo svědomí z toho, že tak moc touží po tom, ho zase opustit. 

Vlastně se sama divila, jak rychle a jak moc, si všechny Cronwellovi, oblíbila. Ještě před pár dny je neznala, a teď cítila, jako kdyby k nim patřila. Jako kdyby konečně, našla cestu domů.

 Omámeně si sáhla na své rty, když si vzpomněla, jak ji Ruslan políbil. Ještě nikdy, ji žádný muž nepolíbil. Nikdy. A nikdy k žádnému necítila to, co cítí k němu. 

Udělala ještě několik koleček po svém pokoji a pak se rozhodla vyrazit na zahradu, aby alespoň trošičku zchladila svoji horkou hlavu, a alespoň na moment, zapomněla na Ruslana. 

Stejně tak Ruslanova nálada, dosahovala bodu mrazu. Nedokázal myslet na nic jiného, jak na ní. Jeho bratři, se mu raději vyhýbali, protože moc dobře cítili, jeho pocity. 

Vlastně všichni, cítili jeho pocity. Protože propojení ve vlčí smečce fungovalo tak, že byli napojeni na stejnou vlnu. 

Fungovalo to tak od pradávna a bylo to hlavně proto, aby si v případě potřeby, mohli být oporou. Ale mělo to i své nevýhody, samozřejmě.

 Všechno, co cítil kdokoliv ze smečky, mohli cítit též. Cítili strach, radost, vzrušení i touhu. Lásku, nenávist, vášeň, chtíč i pohlavní pud. A v případě alfy, to bylo z důvodu jeho důležitosti, ještě silnější. 

„Všechno bude dobré, Ruslane." Rosalia byla první, kdo prolomil to příšerné ticho, a upřela svůj zrak na svého bratra, neustále pochodujícího před domem. 

„Ona to zvládne, je přeci také z rodu vlka, uvidíš." Moc dobře věděla, s čeho má Ruslan obavy. A pěkně mu to zavařila, to musela přiznat. 

Slavnost Werewolf Town, je již pozítří a Clara ještě neví, s kým má tu čest. Ještě se jí neukázal, ve své vlčí podobě. A pakliže tak neučiní dříve, než ke slavnosti dojde, zřejmě dostane šok.

 Nejraději by si nafackovala, ale chtěla mu jen pomoci. Přeci ví, že na této slavnosti, je možné skoro vše. A jestli využije svého práva alfa, nebude moci Zenon nic namítat.

 Nebude ji moci bránit, ani ji zavírat, pod záminkou poručnictví. Bude muset přijmout tu skutečnost, že Ruslan, je jeho sestře fátum.