Ruslan stál v kuchyni a nalíval Damiánovi krev z krevní konzervy. Přemýšlel nad tím, jak se bude Clara chovat, až se vzbudí.

 Po tváři mu přelétl blažený úsměv, při vzpomínce na jejich milování. Nemohl uvěřit tomu, že se to stalo. A hlavně tomu, že se mu Clara nebránila. Naopak. 

Když ji pomiloval v lese, odnesl ji zpátky domů. V jeho vlčí podobě, to bylo celkem jednoduché, a vlastně i jediné možné, vzhledem k tomu, že z jejich šat, zbyly pouze cáry. 

Spala s ním v jejich posteli, a dokonce se nebránila ani tomu, když jeho tělo znovu ohlásilo jeho potřebu. Promilovali celou noc. Celou noc si ji bral zas a znovu. Byl tak vyprahlí, po její lásce a jejím těle, že se ji nemohl nabažit. 

Vzal si ji jako muž. Jako vlk, i jako upír. Celou noc, se z ní krmil, a ona mu to dovolila. Dokonce po tom toužila. Vzrušovalo ji to. Toužila po něm, v jakékoliv podobě.

 „Tatínku, o čem přemýšlíš?" Přerušil Damián, tok jeho myšlenek, a tázavě na něj upřel svá šedivá očka.

 „Víš..., až se maminka vzbudí..." Přemýšlel nad tím, jak mu má vysvětlit, Clařinu vizáž. Věděl samozřejmě, že se z ní krmí, ale ještě nikdy ji neviděl, po jejich celonočním milování. 

„Víš..., tatínek s maminkou, se v noci milovali, a..." 

Sakra. Jak mu má říci, že je Clara od jeho zubů, celá pokousaná. A že její ústa vypadají, jakoby je přejela sekačkou. A že je to úplně normální. A že se vlastně vůbec nemusí bát, protože ji tatínek miluje tak moc, že ji div samou láskou nesnědl? Zoufale si prohrábl vlasy. 

„Ty ses z maminky krmil, tatínku?" Rezignovaně, na něj pohlédl. 

„Ano, Damiáne, krmil. A víš..., totiž..., krmil jsem se celou..." Bože. Dobrá, snad to pochopí. Je konec konců po něm. 

„Ty jsi měl veliký hlad tatínku, viď?" Podíval se směrem, kam směrovali Damiánovi oči.

 Clara stála mezi dveřmi, a dívala se na ně. Srdce se mu rozbušilo, jako o závod, a čekal, co se bude dít. Přistoupila až k nim, přiklekla k Damiánovi, a pohladila ho po vlasech. 

„Ano, Damiáne. Tatínek měl velký hlad. A maminka také."

 Damián si ji chvíli, zamyšleně prohlížel. Bylo vidět, jak mu to v té malé hlavičce šrotuje. 

„Až já budu velký, budu se také s někým milovat? A bolí tě to?" 

„Ano. Věřím, že určitě budeš." Pak se postavila, a podívala se Ruslanovi do očí. 

„ A ne, Damiáne. Nebolí to, ani trošičku. Naopak." 

Ruslan se na ni díval, a v ten moment měl pocit, že nemůže být šťastnější. Nejraději by ji povalil na stůl, a miloval se s ní, zas a znova. Ale snažil se ovládnout ze všech sil, i když musel přiznat, že tolik úsilí, ho to nestálo snad nikdy. 

Clara zamrkala, sklopila zrak a všiml si, že zčervenala. Pak se s takovým zvláštním a vábivým úsměvem otočila, a vyklouzla ze dveří.

 Ruslan se snažil vstřebat, co se právě stalo. Byl tak zmatený. Ne, že by se mu to nelíbilo, ale bylo to zvláštní. Vypadalo to, že si s ním hraje. Že ho snad pokouší.

 Podíval se na Damiána, a hned potom, sklouzly jeho oči ke dveřím. V tom vstoupila do místnosti Rosálie. 

 „Postarej se chvíli o Damiána, musím si něco důležitého vyřídit." Vyhrkl a vrhl se ke dveřím. Vůbec neposlouchal, co mu říká. Stejně jak ji znal, ji bylo všechno jasné.