Už se nedokázal ovládat. Měl pocit, že zešílí. Tolik ji chtěl. A tak moc po ní toužil. A tak moc, se bál, že se nedokáže ovládnout. Že nedokáže odolat, tomu hroznému pokušení. Té příšerné touze, po její krvi. Tiskl Claru na zeď a hladově drtil její rty. 

„Ještě ne, Damiáne. Půjdeme si hrát až za chvíli. Tatínek si teď musí něco vyřídit." Zaslechl Rosaliin hlas, z vedlejší místnosti.

 „Tatínek maminku vysvobozuje, viď?" Ruslan málem vyprskl smíchy. 

Ale už to malé zaváhání, stačilo Claře k tomu, aby se mu vysmekla a utekla ven. 

Následujících několik dní, se ale Clara Ruslanovi, snažila vyhýbat co nejvíce. Vyhýbala se mu proto, aby nemusela nic cítit. Čelit své touze. Za žádnou cenu, si nechtěla přiznat, že po něm touží, a že ho potřebuje, stejně tak, jako on ji.

 Ruslan, začínal být čím dál zoufalejší, náladovější a hlavně hladovější. Posledních pár nocí, už s ní ani nedokázal ležet v jejich posteli. Už ani ta hradba z peřin, vprostřed jejich postele nezabránila tomu, aby trpěl. 

Jeho vlčí pudy, se projevovali čím dál zřetelněji. Lidské jídlo, nestačilo uspokojit jeho potřebu. A náhrada krve také ne. Potřeboval její krev. Bylo to vlastně něco, jako kdyby mu docházely baterky, a on si je nemohl dobít.

Celé noci, se proháněl po lese ve své vlčí podobě a vracel se až nad ránem. Den za dnem, více vyčerpanější a zoufalejší. 

Všichni dělali, co mohli, aby Claru nějak popíchly, ale nic nepomáhalo. Clara vymýšlela různé výmluvy a omluvy, jen aby mu nemusela čelit. Kdykoliv se Ruslan objevil v místnosti, ona zmizela. Vyhýbala se mu, jak jen to šlo. 

Nikdo už se na to nemohl dívat. A tak Wiky s Rosalii vymysleli plán. Už nemohli vidět to, jak se oba trápí. Potřebovali je dostat do jedné místnosti, kde by zase alespoň chvíli, museli čelit jeden druhému. 

Vytáhli je do jednoho podniku ve vedlejším městě, pod záminkou, Wikyních narozenin. Rosalii dalo dost práce je přesvědčit, hlavně Claru. 

Ale když se podívala na výsledek svého snažení, musela se pochválit. Po hodně dlouhém přemlouvání, navlékla Claru do žlutých, sexy kraťoučkých šatiček, s hlubokým dekoltem, a její dlouhé vlasy, ji vyčesala do vysokého drdolu. 

Vypadá zatraceně sexy, zhodnotila pro sebe. Až ji Ruslan uvidí, určitě omdlí. To určitě nerozdýchá. 

Ale jak donutit vlka, který je nota bene v říji, a ještě k tomu, je to alfa a potřebuje k životu krev jeho družky, aby si už konečně, nebral servítky? 

Byli s Wiky rozhodnutý, udělat vše, aby se spolu konečně vyspali. Aby alfa dobil baterky, a nebyl už tak hrozně nesnesitelný. Však i oni, trpěli v tom neustálém dusnu. Cítily všechno, co cítí jejich alfa, a bylo to čím dál nesnesitelnější. 

 Nasoukala Claru do auta a vyrazily. Všichni už tam byli, a čekali jen na ně. 

A měla pravdu. Už když vstoupily do místnosti a alfa zahlédl svoji družku mezi dveřmi, zastavilo se mu srdce. Nedokázal z ní spustit oči. Ta nesmírná touha a vášeň, byla cítit přes celou místnost.

Rosalia, byla sama se sebou spokojená. Přitáhla Claru ke stolu a potutelně mrkla na Wiky. Jejich plán jim musí vyjít. Musí. Musela se sama pro sebe usmát.