Uběhli tři měsíce, od Damiánova narození. Tři dlouhé měsíce, které se zdály být pro Ruslana, jako věčnost. 

Damiánovi byli tři roky, a od této chvíle, porostl jako každé, normální dítě. Ovšem s jednou výjimkou.

 To, že až dosáhne puberty, a stane se z něho vlk, bylo v pořádku. Byl tu jiný problém. Stejný problém, který trápil i jeho otce. 

Damián, potřeboval ke svému životu krev. Díky tomu, že k jeho početí došlo chvíli po té, co se Ruslan z Clary napil, stal se z něho vlastně takový malý, neposedný upír. A úderem jeho třetího roku, se to projevilo na plno.

 Ruslan vysvětlil Damiánovi, že to nesmí Claře říkat. Že dokud maminku nevysvobodí, nesmí, se před ní krmit. Aby se ho nebála. Aby se nebála jeho, protože on, stejně jako jeho syn, měl stejný problém. Jen s tím rozdílem, že on potřeboval jenom její krev. Tak moc ji začínal potřebovat, až se toho děsil. 

 Clara stála v kuchyni a míchala si vajíčka. Přemýšlela o všem, co se tady děje. Všechno ji přišlo tak zvláštní. Měla stále takový zvláštní pocit, že jsou situace, které už někdy zažila.

 Je pravda všechno, co jí říká? Je to možné? Zuřivě míchala vařečkou, když si na něj vzpomněla. Proč se na ni vždy tak zvláštně dívá? Proč má vždy tak divný pocit po těle, když ho jenom uvidí. Takový divný pocit u žaludku, když je nablízku. Nemohla to pochopit. Nesnáší ho přeci. Je tak arogantní a samolibí. 

Tak proč mu dovolila, aby se z ní nakrmil. Proč se s ním proboha milovala? Už jen při té vzpomínce, se její tělo roztřáslo. 

Naštvaně praštila vařečkou o stůl. Nesnášela sama sebe za to, že si její tělo, v jeho přítomnosti dělá, co chce. Že se roztřese pokaždé, když ho ucítí. Že její srdce ji div nevyletí z hrudi, když se ho jen maličko dotkne. 

A pak Damián. Je to opravdu její syn? Je to vážně možné? Byl mu tak hrozně moc podobný, že to nemohla popřít. Byl tak sladký. Nádherný. Kouzelný. A tak moc neposedný, jako jeho otec.

 Najednou se rozletěly dveře a do místnosti vběhl Damián. Vyškrábal se na stoličku naproti ní. Dal si ruce pod bradu, a opřel se o stůl. 

„Ahoj, maminko." Zahulákal a upřel na ni svá šedivá očka.

 Clara byla z něho nervózní. Pozoroval ji, jako by ji chtěl něco říci. 

 „Už jsi jedl?" podívala se na něj a Damián jen zakroutil hlavou. 

„Najíš se se mnou, Damiáne?"   zvedla se, a otočila pro talíř. 

„Nesmím. Tatínek mi to zakázal." Podíval se na ni, takovým vážným výrazem. 

„Proč ti zakázal jíst?!" Vykřikla naštvaně. Viděla úplně rudě. Zase on. Proč to kruci dělá? Měla sto chutí, se za ním rozběhnout, a pořádně mu říci od plic, co si o něm myslí.

 „Nezakázal mi jíst. Jen se nesmím krmit před tebou. Říkal, že by ses mě mohla bát." 

Clara vytřeštila oči. Tak, ale teď, už toho má vážně dost. Musí mu to říci. Musí mu říci, co je zač. Vztekle odhodila zástěru, rozeběhla se ke dveřím, a rozrazila dveře na verandu. Byl tu. Vlastně tu byli skoro všichni. 

„Ty..., ty..." rozzuřeně ho dloubla prstem do hrudi. 

„Vážně už toho mám dost. Jsi cvok, nebo co? Co mu to vykládáš za nesmysly?" Řvala jako smyslů zbavená. 

Ruslan ji úplně ji ignoroval. S úsměvem se podíval na vedle stojícího Damiána, a pohladil ho po vlasech. 

„Není to tvoje vina. To má. Špatně jsem se vyjádřil. Měl jsem ti říci, že se před ní nemáš krmit. Ale také jsem ti měl říci, že o tom nesmíš mluvit." 

Ještě jednou, se na něj usmál, a chytil právě letící ruku, k jeho obličeji. Byl teď tak blízko ní, že cítila jeho dech, na své tváři. 

„Ty..., proč to děláš?" do očí se ji nahrnuly slzy. 

Přitáhl si ji těsněji k sobě, že cítila, jak jí srdce bije do jeho hrudi. Začal se ji zrychlovat tep a vůbec nemohla popadnout dech. Vnímala jen jeho omračující blízkost. Jeho vůni. Začala velmi zhluboka dýchat. Vlastně se cítila, jako před zhroucením. 

Zřejmě to poznal, protože si ji přitáhl těsněji a položil své rty, na její krk. Ucítila jemný polibek rtů, na své kůži, a neubránila se zasténání. Musela se přidržet jeho ramen, protože ji nohy, vypověděli službu. 

„Věř mi, že to dělám všechno proto, abych tě ochránil. Ne přede mnou, ani před ním. Ale před sebou. Ale zapomněl jsem, že to nepotřebuješ. Že přede mnou, vlastně nechceš být, zachráněna."