Ruslan se rozhodl, že vezme Claru do srubu v horách. Chtěl, aby byli chvíli sami jako rodina a hlavně doufal, že ji to tu něco připomene. Že si třeba vzpomene na krásné chvíle, které zde prožily. 

Když dojeli na místo, Damián se hned rozeběhl po lese. 

Clara celou cestu nepromluvila. Nechal ji. Věděl, že je toho na ni moc. Ale na něj, ksakru taky.

 Tak zoufale se ji snažil přimět k tomu, aby si vzpomněla. Aby si vzpomněla na vše, co spolu prožily, a jak se milovali. Aby si vzpomněla na syna. Na jejich syna. 

Ale měl pocit, že je blízko. Cítil její pocity a touhy, když byla s ním, a tak doufal, že zde ji otevře oči. 

„Tady je tak krásně, tatínku. Viď, že tu nějaký čas zůstaneme?" Damián rozrazil dveře, vběhl do místnosti a skočil Ruslanovi do náručí. 

Všiml si, že Clara stojí mezi dveřmi, a dívá se na ně.

 „Samozřejmě. Zůstaneme tu tak dlouho, jak to bude nutné." Řekl s upřeným pohledem do jejích očí, s důrazem na každé slovo. 

Clara se ho celý den, snažila ignorovat. Nemluvila, jenom posedávala venku. Teprve večer přišla dovnitř a rozhlédla se po místnosti. 

Ruslan stál u sporáku, smažil Damiánovi palačinky, a dělal, jakoby tu nebyla. Bylo mu jasné, co hledá.

 „Tady..., tady není koupelna?" vykřikla vyděšeně, když prozkoumala celý srub. 

„To nemyslíš vážně, Ruslane. Přitáhneš mě do téhle divočiny, a není tady ani taková základní věc, jako je voda?" 

Měl co dělat, aby se nezačal smát. Ale také byl naštvaný. Pořádně naštvaný, a tak se rozhodl, že ji v tom nechá pořádně vykoupat.

 „Copak, Claro! Už se mnou mluvíš?" Podíval se na ni a pak si nalil svoji oblíbenou skleničku.

 „Teče tu voda, ale nezapínal jsem ji. Za srubem je generátor, můžeš si ho nahodit. Anebo jestli chceš, můžeš se vykoupat v jezírku, jako my s Damiánem."

Clara jen naštvaně pohodila hlavou, a vběhla do vedlejší místnosti. 

Ruslan uložil Damiána na pohovku před krbem, a když slyšel, jak Clara oddychuje, vstoupil do místnosti. 

Scházel ze sebe oblečení a lehl si vedle ní. Byl vážně hodně unavený. V tom otevřela oči a vystřelila do sedu. 

„ Co tu děláš, Ruslane?! Vypadni." Vykřikla skoro vyděšeně.

„Taky bych se rád vyspal, pokud ti to nevadí. A jestli vadí, tak máš smůlu. A jestli se ti tolik příčí ta představa, se mnou ležet na jedné posteli, tak na zemi je místa dost."

Ruslan otevřel oči a podíval se na postel vedle sebe. Byla už prázdná a pomalu se rozednívalo. Byl vážně hodně unavený, když ani nezjistil, kdy Clara odešla.

Vysoukal se z postele, otevřel dveře, a z pod peřiny u krbu, na něj vykoukli dvě šedé oči. 

„Maminka šla k jezírku." 

„Jak to víš?" Mrkl na něj a pohladil ho po vlasech.

 „Říkala to. A říkala, že ti to nemám říkat. Ale já nechci, abys byl smutný, tatínku." Ruslan se podíval do těch jeho kukadel, a najednou v nich viděl víc moudrosti, než mají oni dva dohromady. 

„Zachráníš ji viď? Viď, že ji vysvobodíme?" Přitáhl mu peřinu ke krku a políbil ho na čelo.

 „Samozřejmě, že ji vysvobodíme." Usmál se na něj. Slíbil mu to přeci. 

Řekl Damiánovi, že je jeho maminka zakletá, a že ji musí vysvobodit, aby si vzpomněla. 

„A teď potřebuji, abys byl hodný kluk a spal. A tatínek, se o to půjde pokusit."