Ruslan se podíval na malý vřeštící uzlíček, ve svém náručí. Nemohl tomu uvěřit. Jeho syn.

 Díval se do jeho tváře, a z očí mu tekly slzy. Nenechal se doktorem Walterem vyhodit. Byl rozhodnut, si své dítě, porodit sám. A to také udělal, i přes Clařin důrazný odpor. 

„Je nádherný, Claro." Pohladil ji po vlasech, když předal malého Damiána doktorovi. 

„Ani nevíš, jak moc, jsem šťasten." Políbil její zpocenou tvář a přivinul si ji do náručí. 

„Tolik tě miluji. Nikdy na to nezapomeň." Zašeptal ji do vlasů. 

Nedokázal zastavit příval slz a emocí, které zaplavili jeho duši. Od té doby, co přišel Zenon, a řekl mu tu zprávu, uplynuly tři týdny. 

Nemohl uvěřit, že stále ještě není konec. Však Clara se mu zcela oddala. Milovala se s ním. Cítil, že ho miluje, a dokonce mu dala syna. Nicméně, věřil, že je to pravda. Kouzlo nepominulo. 

To jen síla jejich lásky a fátum, je silnější, než jakákoliv kouzla. Ale tím, že Clara nyní získá svojí druhou podstatu, se všechno mění. Její emoce a smysli, teď budou o hodně silnější. Což znamená, že bude ještě silněji, vnímat vše, co cítí. Lásku, vášeň, ale i nenávist a zlobu. 

Zenon čarodějku našel. A našel i odpověď, kterou hledal. Kouzlo lze zlomit jen jediným způsobem. Způsobem, ke kterému by se nerad uchyloval. Zavrhl ho vlastně hned, co mu to Zenon řekl. Musí to jít jinak. Musí. Věřil, že jejich láska to dokáže.

 Jemně Claru políbil, a do toho polibku dal všechnu svoji lásku. Zavřel oči a vzpomněl si, co mu Zenon řekl. 

„Ta čarodějka..., je sestra mojí matky. Je to dlouhý příběh, a můj otec, mě ho před svou smrtí pověděl." Na moment se odmlčel. Bylo poznat, že se mu o tom hodně těžko mluví. 

„ Je tomu už hodně dávno, kdy byli dvě sestry a jedna se bezhlavě zamilovala do muže. Tím mužem, byl můj otec. Ona ovšem nebyla jeho fátum, tím byla naše matka. Pak jsem se narodil já. Ona se ale nehodlala smířit s jejich láskou. Svedla mého otce, a porodila dceru. Nechala po té, svou dceru na vychování své sestře, a odešla. Ale ještě před tím, své sestře slíbila, že ona nikdy nebude trpět tak, jak trpěly ony. Ta dcera Ruslane, je Clara. Nezbude ti nic, Ruslane. Nezbude nic, ze staré Clary. Jediné co budeš mít, je vaše fátum. Melánie, je velmi mocná, avšak velmi zatrpklá, čarodějka."

 Chvíli čekal, až Ruslan vstřebá všechno, co mu řekl, pak se zhluboka nadechl, a přikývl, protože věděl, na co Ruslan myslí. 

„Ano. Když tehdy moje matka zjistila, že ty jsi její fátum, vyhledala ji a chtěla po ní jediné. Tvou smrt, Ruslane. To ale nedovolil tvůj otec, který to také věděl, a proto došlo k tomu zápasu. Ona nemá tu moc, vzít ti vaše fátum. Nemá moc, vzít vám vaše srdce. Ale má moc, vzít si její duši. A to také udělala."