Zenon čekal na Ruslana před hlavní budovou a netrpělivě přecházel sem a tam. Ruslanovi bratři a ta protivná vlčice, si ho měřily zvláštním pohledem.

 Nikomu z nich, nemohlo ujít napětí, které bylo mezi Rosalií a jím. Věděl, že i oni, už také poznali to, co on cítil už dávno. Rosalia, byla jeho fátum. 

To také zcela měnilo podstatu hry. Museli ho přijmout do své smečky. Pokud ho příjme alfa. 

Alfa se pomalu přiblížil k zápraží domu. Vůbec se nenamáhal s oblékáním. Na sobě měl pouze černé kalhoty. Jinak byl do půl těla nahý, a byl bos. 

 Změřil si pohledem všechny přítomné. Moc dobře cítil všechno, co se dělo. Zhluboka se nadechl a nasál vzduch. 

Nikdo neřekl ani slovo. Čekali, co jejich alfa udělá. Na moment zavřel oči, vydechl, a pak se podíval Zenonovi do očí.

 „Vím už dávno, co Rosalia si nechtěla přiznat." Zavrčel a podíval se na svoji sestru. 

„A nebudu vám bránit. A až si ji označíš, jsem ochoten tě přijmout do své smečky. Pakliže se mi podrobíš." 

Zenon na moment zaváhal. Nebylo to lehké rozhodování. Léta svárů a nenávisti a teď by měl patřit do jejich smečky? A ještě k tomu se podrobit? Ale Ruslanův bojový postoj, připraven bojovat, do poslední kapky krve. Strach a obavy, které cítil ze své fátum, a obavy o svou sestru, ho přesvědčily. 

Sklopil hlavu ve znamení souhlasu, a všem se viditelně ulevilo. 

„Našel jsem ji. Našel sem čarodějku, Ruslane. A to co ti teď řeknu, se ti nebude moc líbit." Řekl po chvíli Zenon zamyšleně. 

Ani jemu, se to moc nelíbilo. Vlastně doufal, že se s ním jeho sestra v jeho vlčí podobě, nebude milovat. Ale mýlil se. Teď už to věděl. Nicméně, si chtěl být, stoprocentně jist. 

„Lidské, nebo vlčí sémě, oplodnilo Claru?"

 „Jsem alfa, Zenone! Ty nejspíše, bys měl vědět, že vlk." Vyprskl Ruslan a naklonil hlavu na stranu. Vůbec se mu nelíbilo, kam tento rozhovor směroval. 

„Tak potom..., za jak dlouho, Clara porodí?" nevšímal si nasupeného Ruslanova výrazu. Věděl, že jim v tom případě, nezbývá mnoho času. 

 Těhotenství u vlků, trvalo osm týdnů. Po té přišel porod, a dítě až do svého třetího roku života, rostlo co měsíc, to rok. Bylo to proto, aby bylo dítě schopno, se rychle přizpůsobit životu lidí. Odtrhnout se od matky a kojení. A aby byli dostatečně rychlí a obratní, a dokázali uniknout před predátorem. 

„Za tři týdny. Proč se ptáš? Mluv!" Ruslan chytil Zenona pod krkem, pak ho pustil a začal nervózně pochodovat kolem. 

Cítil z něho obavy a strach a poznal, že co mu řekne, se mu opravdu moc líbit nebude. 

„Řekl jsem ti již, co se stane, pakliže si ji označíš. A možná, je vaše láska, touha, a síla fátum v tuto chvíli silnější než kouzla, ale..." odmlčel se a zadíval se do bolestí zkřivené, Ruslanovi tváře. Už tušil, že pro něj nemá, dobrých zpráv. 

„Clara si nikdy nevzpomněla, že ne, Ruslane. A porodem, to teprve začne. Vše, se to ještě více znásobí. Clara porodem získá svojí druhou, vlčí podstatu, a její vjemy a smysly, budou tisíckrát silnější. Jisté ale je, že kouzlo nepominulo. A zlomit, lze jen jedním, jediným způsobem."