Clara zůstala stát, jako opařená. Teprve nyní, si uvědomila, že odešel. Odešel? A nebylo to vlastně to, co si celou tu dobu přála? 

Zmateně zatřásla hlavou. A když se ji srdce rozbušilo znovu a ještě mocněji, uvědomila si, že ne. Nepřála si to. Nebo si to alespoň, už nepřeje nyní.

 Touží po tom, aby ji sevřel v náručí. Aby se mohla schoulit v jeho mužných pažích. A tak moc touží po tom, aby ji políbil. 

Zmateně se podívala na dveře srubu a zaváhala. Cítila se tak bezradně a tak moc, se styděla. Vlastně nechápala, proč se mu tak brání. Proč? Proč, když touží jenom po jediném. 

Pomalu přistoupila ke dveřím a položila ruku na kliku. Zaváhala. Má to udělat? Má mu přiznat, říci, a má mu vyjevit, co cítí? 

A co vlastně cítí. Zmateně si prohrábla rukou vlasy. Její srdce, ji na to dalo samo odpověď. Tlouklo tolik, že sotva popadala dech. 

Opatrně vzala za kliku dveří a vstoupila dovnitř. Rozhlédla se po místnosti a její pohled, spočinul na veliké posteli. Byla prázdná. Pomalu začínala panikařit.

 „Co chceš, Claro." Ozvalo se od okna. Trhla sebou a podívala se na jeho záda. Ani se neotočil.

 Nemohla tušit, že ho veškeré jeho sebezapření stojí to, aby se neotočil a nesevřel ji ve svém náručí. 

A tak jen nervózně přešlápla z nohy na nohu. Měla nutkání, se otočit a utéct. Do očí se ji hrnuly slzy a vlastně nevěděla, co má dělat. Zda utéct, nebo se ponížit, a poprosit ho, o odpuštění.

 „Já...," vykoktala a natáhla ruku do prázdna. Jeho netečnost, ji ničila snad ještě více. A když si uvědomila, že by o něj mohla přijít, projela jí nesmírná bolest a strach.

 „Já..., Ruslane..., prosím..." zasténala a ruka ji spadla zpátky k tělu. 

„Oč prosíš, Claro." Otočil se a změřil si ji pohledem.

 Vypadal najednou tak chladný a odtažitý. Několikrát se zhluboka nadýchla a podívala se mu do očí. Do těch krásných, šedých očí, plných lásky. 

„Ruslane, já..., odpusť." Po tváři se ji začaly kutálet slzy. Na chvíli se ji zdálo, že mu přelétl přes tvář slabí úsměv. Přistoupil k ní a prstem ji nadzvedl bradu.

 „Co chceš, Claro?" zašeptal ji do tváře. Rozklepali se ji kolena a zalapala po dechu. Nesmírné vzrušení, projelo celým jejím tělem. Tekuté horko se ji rozlilo od kořínku vlasů, až po prsty na nohou.

 Nedovolil ji sklopit hlavu. Upřeně se ji díval do očí a čekal. Zhluboka se nadýchla a snažila se to vyslovit. To jediné a správné. To po čem touží.

 „Tebe." Vydechla, a když ucítila jeho dlaň na své tváři, zasténala. Poznala, že stále očekává, tu odpověď. Jen malinko nadzvedl obočí, ale nedal na sobě znát, jakoukoliv známku emocí. 

„Polib mne, nebo umřu." dostala ze sebe najednou a měla pocit, že se ji ulevilo.

„Toužím po tom, abys mne miloval."