Clara otevřela oči a zadívala se do stropu. Byla zpocená a unavená. Celé tělo, ji hořelo a cítila se, jakoby uběhla maraton. 

Zas ten sen, který ji honil ve spánku noc, co noc. Jenže dnes, to bylo jiné. Ještě po probuzení, cítila vzrušení a stále nemohla popadnout dech. 

Ještě byla tma, a tak se opatrně, zadívala na Ruslana. Bála se, aby ho nevzbudila. Nechtěla mu vysvětlovat svoje rozpoložení. 

Byla tak zmatená, ze svých pocitů. Události posledních dní, ji úplně převrátily život na ruby. Najednou, se na něj dívala jinak. Najednou, se ji nezdál tak protivný a nesnesitelný. Naopak.

 Opatrně se naklonila a zadívala se do jeho tváře. Úplně měla nutkání, pohladit jeho tvář. Vztáhla ruku, ale neodvážila se. Roztřeseně, ji složila zpět a její zrak sklouzl níže, na jeho nahou hruď.

 Její dech, ji zradil. Nemohla se nadechnout, pod náporem vzduchu, který se ji dral do plic. Tak moc zatoužila po tom, se ho dotknout, až se toho sama lekla. Nechápala to. 

Ještě před pár dny, by dala cokoliv za to, aby ho už nikdy neviděla. A teď? Vlastně nemyslela na nic jiného, jak na něj. Sny o tom, jak se s ní miluje, ji najednou přišly tak krásné, že už jen při pouhé vzpomínce na to, se celá roztřásla a neubránila se, tichému zasténání. 

Znovu položila hlavu na polštář a snažila se, dostat svůj dech pod kontrolu. Ale její srdce bilo tak mocně, že měla strach, aby ho nevzbudila. Ta touha, byla silnější, jak ona. Jak její strach z toho, že ho vzbudí. 

Ještě několikrát se zhluboka nadýchla a znovu se na něj podívala. Spal. Ani se nepohnul.

 Nevěděla, že vlastně celou noc, pozoroval její spící tvář. A že teď mu dá hodně sebeovládání, aby na sobě nedal nic znát. Slyšel všechno. Její splašený dech i její srdce.

 Clara roztřeseně natáhla svou ruku a zaváhala. Má? Musí, uvědomila si. Alespoň maličko, se ho dotknout. Jenom na moment ucítit, teplo jeho těla, na své dlani. 

Opatrně se dotkla jeho tváře. Jako by jí projel, elektrický proud. Udiveně ji stáhla, a snažila se trochu uklidnit. 

Její zrak spočinul na jeho hrudi, ale nedokázala se ovládnout. Lehce, aby to snad ani necítil, položila svou dlaň, na jeho prsa. Když se její dech trochu uklidnil, fascinovaně přejela po jeho vypracované hrudi a zasténala.

Vyplašeně dala svou ruku zpět, jakoby se popálila a vystřelila do sedu. Musí pryč. Musí na vzduch, nebo se jistojistě udusí. Vzplane. 

 Odhodila deku a vyběhla ze dveří. Zastavila se až na kraji sráze a zadívala se do krajiny. Ano, má pravdu. Také, to tu miluje.

 Unaveně zavřela oči, ale stále viděla jeho tvář. Cítila horko, na své dlani. Celé její tělo hořelo touhou po tom, se ho znovu dotknout. 

„Ne." Zašeptala do ticha, aby zahnala hříšné myšlenky. Noční chlad, se zakousl do její kůže. Složila ruce na prsou a zatřásla se.

 „Proč ne?" ozvalo se za ní, a hned vzápětí, ji teplá deka, sklouzla na ramena.