Tak snadno, by si ji mohl vzít. Tak snadné, by to bylo. A ona by se mu nebránila, věděl to. Slyšel, jak ji divoce buší srdce. A nebylo to strachy. Poznal to. Bylo to touhou. 

Tlouklo. Mlátilo a šíleně burácelo, jak už dlouho ne. Ten zvuk, byl pro něj, jako rajská hudba a znamení, že jde správným směrem. 

Na moment zavřel oči, a pak se několikrát zhluboka nadýchl. Musel se trochu uklidnit. Už jen to, že tu před ním stojí, a on cítí její vůni, ho celého rozechvívalo.

 „Svlíkni se." Zopakoval ještě jednou, a snažil se, aby v jeho hlase nebyla znát, známka vzrušení. Všiml si, jak do široka otevřela oči a polkla na prázdno. 

Její tělo, se lehce rozechvělo a začala zhluboka dýchat. Měl pocit, že určitě slyší i krev, ji bublat v žilách, ale neprotestovala. Neřekla nic, jen rozpačitě sáhla na knoflíčky svého topu a zčervenala.

 Díval se, jak se pomalu svléká, a jeho tělo zahořelo, ještě větší dychtivostí. Ano, určitě, jde správným směrem, protože to vypadá, že jeho družka, konečně podlehla jeho síle. Začala ho respektovat.

 Viděl, jak se jí zvedá hrudník, pod náporem vzduchu. Jak zhluboka oddychuje, a její oči, se zamlžují touhou a rozechvěním. 

Ztěžka polkl a zaryl své nehty hluboko do dlaní, aby alespoň na chvíli, odvrátil pozornost svého těla, jiným směrem.

 A když spadl na zem, poslední kus, jejího mokrého oděvu, málem zasténal vzrušením. Nesmí, ji dát znát, že je to on, kdo je tady poražen. Ona nesmí vědět, jak moc, po ní touží. Nesmí poznat, že se snaží ze všech sil ovládat, aby si ji hned na místě nevzal. 

Musel být silný. I když to tak moc bolelo. Celé jeho tělo, bylo jako v jednom ohni. Jeho lidská, i vlčí touha v něm, si přála jen jedno jediné. Ukojit svůj neskutečný hlad. Chtěl si ji vzít hned teď, jako člověk, i jako vlk, ale nemohl. Nesměl, jestli chtěl mít ještě nějakou naději, aby se mu vzdala sama. Aby to chtěla, protože ho miluje. A ta touha, byla silnější, než vlčí pudy v něm.

 Clara svěsila ramena, sklopila zrak a její tvář, polila červeň. Čekala, co se bude dít. Ruslan přehodil osušku přes její tělo, a pak se jí dlouze podíval do očí. 

Neuhnula pohledem. Naopak. Viděl v nich respekt, oddanost i přání, které bylo jistě schováno, ještě někde pod povrchem. 

 Opatrně ji vzal do náručí, a pak ji položil do postele. Přehodil přes ni deku a lehce, ji pohladil po vlasech. Neucukla, jen se na něj dívala. 

 A když se lehce pootevřely její rty, přistihl se, že se sklání, aby ji políbil. Zalapal po dechu a ucukl, jako by se popálil. 

Nesmí, to udělat. Jeho srdce mu bušilo do hrudi jako splašené a jeho vlk, se dral na povrch.

 Bolestivá touha, která projela celým jeho tělem, se usídlila, v jeho rozkroku. Tak moc se modlil, aby nesklonila zrak, a nevšimla si, jak moc, po ní touží. Musela by si všimnout, že je plně připraven, se s ní milovat. I přes jeho oděv, to bylo velmi patrné. 

Několikrát se zhluboka nadýchl, ještě jednou, ji pohladil po tváři a vyběhl ze dveří. 

 Už po cestě k tůni, ze sebe strhal svůj šat, a pak skočil do ledové vody. Byl přemožen. Zdolán. Sražen na kolena, a věděl to.