Ruslan měl pocit, jako by se následujících pár dní, vleklo, až příliš pomalu. Bylo to čím dál horší. Clara žárlila. Urputně žárlila, to už poznal každý. Ale jen ona, si to nechtěla připustit.

 Bránila se tomu, zuby nehty. A po posledním jejím výstupu u tůně, se stáhla ještě víc, a předstírala ještě větší nezájem, o svého alfu. 

I když všichni okolo, už věděli své. Kdykoliv přišel do místnosti, rozbušilo se ji srdce jako zběsilé, a kdykoliv viděla Ruslana v přítomnosti Wiky, měla co dělat, aby udržela svůj dech pod kontrolou. Několikrát dokonce utekla z místnosti, se slzami v očích. 

Ale ještě horší, to bylo s Ruslanem. Jeho pouto, ho k ní přitahovalo a jeho touha, sílila každým dnem. 

A o to více to bylo nepříjemnější, protože se blížila doba říje. Vlci byli v té době podrážděnější, a ještě větší měrou naladěni, na svou družku. 

Předcházela tomu a doprovázela ho, i větší vzrušivost a pohlavní pud. Instinktivně, vyhledávali své družky, a chtěli se pářit. 

To samozřejmě, platilo i na vlky, v jejich lidské podobě. I když ne v tak velké míře, ale přes to. Ruslana ještě více, vzrušovala a přitahovala Clařina vůně, a několikrát, se i musel v noci vykrást z jejich ložnice a dát si hodně studenou koupel, v tůni. A když ani to nepomohlo, tak se v jeho vlčí podobě, proháněl lesem tak dlouho, dokud nepadl vyčerpáním.

 „Chce mě zabít?" zasténal Ruslan a podíval se na přicházející Claru.

 Wiky měla asi pravdu. Tvrdila, že žárlivost, má tři fáze. Fáze odpírání, přijmutí a odezva. Byl přesvědčen, že si Clara, neprošla ještě ani první, ale asi se spletl, protože by se nikdy, takhle sama neoblékla. 

 Rosalia je vytáhla do místního baru a Clara, k údivu všech, souhlasila. A oblékla se na to zatraceně sexy. 

Na sobě měla upnutý živůtek bez ramínek, který jí byl při nejmenším o dvě čísla menší, protože její prsa, se hrdě drala z výstřihu ven. Krátkou minisukni a vysoké šněrovací boty. 

 „Myslím, že má Wiky přeci jenom pravdu, fáze odezvy." Obrátil se Ruslan na Rosalii a zasténal.

 Ta si jen povzdechla a smutně se podívala na svého bratra. Vážně žárlí, to už věděla, a dnes, se ji to jen potvrdilo. 

Celý večer, nevycházela s úžasu. Všichni viděli, že se v té žárlivosti, úplně topí. Neustále Ruslana sledovala, samozřejmě tak, aby to neviděl, ale nemohla to zakrýt.

 Byla nervózní, nesvá, naštvaná a sžíraná nenávistí, k Wiky. Bylo vidět, že ji trápí, že si ji nevšímá a tak mu začala vracet stejnou mincí. 

Pokaždé, když měla pocit, že se Ruslan dívá, udělala něco, co by jinak nikdy neudělala. 

Když se Ruslan objevil v její blízkosti, začala nepokrytě flirtovat s číšníkem. Když Ruslan vyzval Wiky k tanci, nechala se pozvat k baru, jedním fakt sexy blonďákem. A když se na ní Ruslan podíval, nalepila se na něj, a ten najednou nevěděl, co s očima. 

Tohle nedopadne dobře, pomyslela si Rosalia, když viděla, jak jí ten chlápek nalévá. A jak Clara, s každým ohlédnutím po Ruslanovi, do sebe kopne, jednoho panáka.

 Musela uznat, že se Clara, za tu krátkou chvíli, pěkně ztřískala. A když Clara přitáhla, toho blonďáka na parket, rozjelo se teprve, to pravé divadlo.

 Tancovali, vlnily se, plazily se po sobě, a bylo vidět, že ten chlápek dosti využíval toho, že je Clara, trochu mimo realitu. Mírně řečeno. 

Rosalia viděla, že Wiky má co dělat, aby udržela Ruslana v klidu. Aby se nevrhl mezi ně, a neutrhl mu hlavu. Byl úplně rudý vzteky a žárlivostí. 

A pak najednou, se Clara uprostřed parketu zastavila. Chvíli jen tak stála bez hnutí, a hned vzápětí, vyběhla ven.