„Kde to jsem?" špitla Clara a šedé, pronikavé oči muže, který se nad ní skláněl, se setkaly s jejími. 

Na sucho polkla a celé tělo, ji polilo horko. Nedokázala si vysvětlit, co v ní vyvolává tak zvláštní pocit. Přeci ho nezná, tak proč se jí pod jeho pouhým pohledem, rozklepou kolena. Proč cítí tak zvláštní pocit, u žaludku? 

Nikdy se jí nestalo, aby něco takového, v ní nějaký muž vyvolal. Nikdy. A přesto, jenom jeden jediný, jeho pouhý pohled a její nitro vzplálo jako pochodeň. Celé její tělo se roztřáslo a její dech, pomalu nabýval na intenzitě.

Najednou cítila, jak se jí krev nahrnula do tváří a tekuté horko, jakoby se pomalu šířilo jejím tělem. Od prsou, až ke konečkům prstů, na nohou. Když se nakonec usídlilo, v jejím rozkroku. Najednou ucítila vlhké horko, které se jí šířilo, mezi nohama a z hrdla, ji vyšel nechtěný vzlyk.

 Muž zavřel oči a zhluboka nasál vzduch. Jeho abnormální čich, mu prozradil, co se stalo. Očima zakroužil v její tváři a ztěžka vydechl.

 Ještě několikrát, se zhluboka nadýchl, jakoby se nemohl nabažit, té vůně, a pak ji lehce pohladil po vlasech. Vypadalo to, že má co dělat, aby svoje emoce, udržel pod kontrolou. Najednou měl pocit, že kdyby se nesnažil ovládat, jistě by se na ní vrhl, jako hladové zvíře. 

 Několik lidí, postávajících kolem, udělali automaticky krok zpět. Moc dobře poznali, co se stalo. A tak dlouho, čekali na tuto chvíli. Jejich alfa, konečně našel svoji družku. 

„Víš, kdo jsem?" zašeptal najednou, ale ani na moment, z ní nespustil svůj zrak. 

Clara jen němě zatřásla hlavou. Najednou ji došli slova. V ústech měla vyprahlo, a když se jeho prsty dotkly její tváře, zdálo se jí, jako by jí procházeli elektrické impulsy. Jistě cítil to samé, protože se jen usmál a zalapal po dechu.

 „Jmenuji se Ruslan Cromwell." Vydechl a pohodil hlavou, „ a toto..., je moje rodina."

 Krásná dívka, dlouhých černých vlasů, jako eben, se probrala jako první a odvážila se přistoupit blíže.

 „A já..., já jsem Rosalia Cromwellová. Ruslanova sestra." zašvitořila. A bylo na ní vidět, že si viditelně oddychla. Měla takový strach, že se jí něco stalo. Její divoká a nespoutaná povaha, zapříčinila Clařinu nehodu. 

„Nechtěla jsem, aby ses mě lekla, promiň, já..." na moment se zarazila, když se Clara zadívala na dívku, s otázkou v očích. Vypadalo to, že neví, o čem mluví.

 „Nelekla jsem se tebe, ale nějakého hrozného zvířete." řekla zamyšleně, „přeběhlo mi přes cestu a..." zarazila se. Všichni se na ní dívaly, jakoby nevěřily svým uším.

 „Ty..., nevíš..." vykoktala Rosalie zmateně, ale zarazila ji Ruslanova ruka. 

Zadíval se do dívčiny rozpačité tváře a nevěřícně zatřásl hlavou. Je možné, aby nevěděla, kdo jsou? A je možné, aby nevěděla, kdo je její bratr? Její do široka pootevřené oči, mu to potvrdily.