Ruslan se podíval na spící tvář, vedle sebe. Vlastně, díval se na ní, celou noc. 

Ráno se vzbudí, a on nevěděl, jak bude reagovat. Co bude dělat. Jak se zachová. Vykřikne, když ho uvidí vedle sebe? Nebo se se od něj s pohrdáním odvrátí? 

Srdce měl až v krku, a cítil tak nesmírnou bolest a strach, že měl pocit, že více snést, už nemůže. Celou noc se s ní miloval. Celou noc, pořád dokola. 

Několikrát ji znovu vzbudil a znovu se na ní vrhl. Nemohl si pomoci. Snad doufal, že se něco musí vrýt, do její paměti. Že si bude pamatovat, jak moc, po něm toužila. Jak sténala pod jeho polibky a jak prosila o to, aby si ji vzal.

 Cítil to pouto, mezi nimi. Cítil, a nemohl věřit, že by ho necítila také. Lehce se zachrula a pootevřela svoje ústa. Měl takovou chuť, ji na ně políbit.

 Stejně tak, jako to udělal včera. Jenže včera, mu vpletla prsty do vlasů a přitáhla si ho k sobě. A on jako pokaždé, když byl s ní, ztratil nad sebou svoji kontrolu. Divoce se na ní vrhl a miloval se s ní, jako šílenec. Jako smyslů zbavený. Bral si ji zas a znovu a jeho vášeň, stále více sílila. 

Tak moc, ji miloval. A když z jejích úst, uslyšel to sladké slůvko, „miluji tě," do očí, se mu nahrnuly slzy.

 Clara zasténala a vydechla. Vypadalo to, že se jí něco zdá. Její tvář, přelétl ve spánku úsměv, a on stěží, zadržel svou ruku, aby se jí nedotkl. 

Z jejího hrdla vyšlo další tiché zasténání a slyšel, jak se jí divoce rozbušilo srdce. Byl si jistý, že se jí zdá o něm. O tom, jak se s ní miluje. 

Není divu, prolétlo mu hlavou, když za poslední den, si ji vzal snad stokrát. Snad stokrát, a zas a znova ji dokazoval, jak moc ji miluje. 

„Ach..., můj bože." Vydechla ze spánku, a její přerývavý dech, nasvědčoval tomu, co cítí. Celá se rozechvěla, a její víčka, se lehce zachvěla. 

Z jejích úst, vycházeli tony slasti, takové, jaké slyšel pokaždé, když plenil její tělo. Zhluboka oddychovala a několikrát, přetočila svou hlavu na stranu, za tichého, vzrušeného vydechnutí.

 Jedna ruka křečovitě sevřela deku a zvrátila hlavu. Vykřikla a v ten moment, se celá roztřásla. Pak se  uvolnila, a ve slastném a spokojeném vydechnutí, se na její tváři, rozlil úsměv.

 Poznal, co se stalo. Zhluboka nasál vzduch, a jeho tělo, na ní náležitě zareagovalo. Měl chuť, sáhnout pod deku, a dotknout se toho vlhkého místa, na jejím těle. Tak moc, že se neubránil, tichému vzlyku. 

Zdálo se ji o něm. Byl si jistý. Třeba není, všechno ztraceno, když i pouhý sen, ji dožene k orgasmu. Třeba ještě má, naději. 

Ještě několikrát zhluboka vydechla, a pak se její oči otevřely. Chvíli ležela bez hnutí, několikrát zamrkala a upřela svůj zrak do stropu. Najednou, jako by ji to došlo, se prudce otočila a doširoka otevřela oči. 

„Ty?!" vykřikla a přitáhla si vyděšeně deku až ke krku.