Clara si uvědomila, že vlastně nikdy nebyla šťastnější. I ona, cítila to nesmírné pouto, které se ještě více prohloubilo, když si ji označil.

 To že na něj stále musela myslet už před tím, nebylo nic proti tomu, co cítila nyní. 

Vůbec ji nevadily, přátelské narážky všech přítomných, na její označení, které se určitě nedalo přehlédnout, protože ji Ruslan na jejím krku svými zuby, utvořil svoji nezaměnitelnou značku. A vlastně ji ani nevadilo to, co ji řekla Rosalia. 

Že nyní, už každý vlk, který se s ní setká, pozná, že patří jemu, alfovy. Ucítí to. Ucítí vůni z jejího těla, která ho varuje. Tím, že do ní vložil svoje semeno, si ji navždy, označil. 

Protáhla se na posteli a vykoukla s okna. Nevěřícně se podívala na velkou, žlutou kouli, která už pomalu, zapadala za obzor. 

Nemohla uvěřit tomu, že spala skoro celý den. Bylo to vlastně už dva dny, od jejich milování, a ona se stále cítila jako omámená.

 Zasněně zavřela oči a vzpomněla si, jak ji Ruslan brzo ráno po té noci, odnesl v náručí, rovnou do svého domku. 

Byl malý, ale nádherný. Tak útulný, pohodlný a příjemný. Byl to vlastně dřevěný domek, se dvěma pokoji a koupelnou.

 V jednom pokoji, měl Ruslan svoji pracovnu a druhý pokoj, sloužil jako jejich ložnice. Obrovská postel, mu vévodila a byl velice útulně zařízený.

 Ostatní domky, byli podobné a každý měl svůj. Jen šestá, největší budova, sloužila jako kuchyně, jídelna, setkávací místnost i obývák, dohromady. Menší pokoj za jídelnou, kde do teď, Clara přebývala, už ji byl zapovězen. Teď patřila k němu. 

Najednou si Clara uvědomila, že má hrozný hlad. Její žaludek, se už náležitě hlásil o slovo. Naházela na sebe nějaké oblečení a vyběhla ven.

 Hned ve dveřích, ji praštila do nosu nádherná vůně pečeného masa. 

„Šípková Růženka se probudila." Zahalekala Rosalia, když se na ní otočila od sporáku. Všechny čtyři ženy, se na ní podívaly a změřily si ji pohledem. 

„Já..., omlouvám se, ale..." znejistěla. Najednou ji bylo tak trapně. Ona si spí a ony se tu mají pěkně co otáčet, vařit pro tolik lidí. 

„Vůbec se neomlouvej," usmála se Nela a mrkla na Doru, „moc dobře víme, jaké to je, když si tě tvůj vlk označí." 

Clara si automaticky sáhla na kousanec na svém krku a zčervenala.

 „Měla by ses najíst. Nic nezbude, za chvíli jsou tady." Usmála se Abigail, strčila před ní talíř jídla a zadívala se z okna. 

Clara si všimla jejího starostlivého výrazu a podívala se tím směrem. 

Z lesa zrovna vystoupili tři muži a kráčeli k domu. Byl to Ruslan a jeho dva bratři. Najednou ji srdce začalo bít, jako o závod a měla chuť, se k němu rozeběhnout. 

Její šťastný výraz ve tváři, ale rázem zmizel, když si všimla, že z druhé strany, se k nim blíží ještě jeden muž. Její bratr.