Clara seděla nad talířem jídla a nepřítomně se v něm šťourala. Dora s Nelou na sebe mrkli a uculily se. 

Samozřejmě, že věděli, na co myslí, nedalo se to přehlédnout. Ale hlavně cítily její pocity, i když to ještě nebylo ani zdaleka tak silné, až si ji Ruslan označí.

Všichni věděli a cítily, co se za nedlouho stane. Hlavně Valter s Nathanem, na ten okamžik už toužebně čekali, protože Ruslanova rozbouřená mysl, jim nedala spát. 

Všichni byli napojeni na svého alfu, a tak doufali, že se konečně po tak dlouhé době, trošičku vyspí.

 Celé další tři dny, chodila Clara jako omámená. Jako tělo bez duše. Bylo totiž nutné, aby se Ruslanova rána, ještě alespoň maličko zacelila a hlavně tomu předcházela příprava, na ten očekávaný okamžik. 

Už jen při vzpomínce, na to co ji řekl, se začervenala a její srdce, začalo bít rychleji. Neustále na to musela myslet, a už jen při té představě, ji polilo horko. 

Cítila, že po něm touží. Tak moc, že nemohla myslet, na nic jiného, a na to, jak jí líbá. Ale zvládne to? Styděla se sama před sebou a to nevěděla, že její pocity sdílí i ostatní. 

„Připravíme tě." Zahalekala Rosalie, když vběhla dovnitř. Hned ve dveřích, ji praštil ji známí pocit. Cítila z Clary nejistotu a obavy. 

„Miluješ ho?" zašeptala a naklonila hlavu na stranu. Clara jen přikývla a do očí se ji nahrnuly slzy. Byla tak přecitlivělá, poslední dobou, že tomu nedokázala zabránit. 

„Tak potom, to bude to nejkrásnější, co jsi v životě zažila, věř mi." Usmála se na ni Dora. 

„A hlavně..." přidala se Nela a obě si sedli naproti ní, „ to co přijde potom, Claro, za to určitě stojí."

 Nela ji chytla za ruku a zadívala se ji do očí. Poznala, že jenom stud, ji nedovolí se zeptat. Ale nebyla na tom podobně, jako ona? Také se tomu tak bránila, a když si ji Valtr označil, všechno se změnilo. Jejich smysly se propojily a všechno bylo po té, mnoho intenzivnější, jak dříve. 

„Miluje tě. Miluje tě víc, než svůj život. A každý vlk, si svoji družku, musí označit. Je to tak už odpradávna. A věř mi, že po tom..., to bude ještě tisíckrát krásnější." 

Chviličku počkala, až Clara vstřebá, co ji řekla, a když ucítila, že se uklidnila a její dech se dostal do normálních obrátek, pokračovala.

 „Rituál označení, je nádherný a každý vlk, má svůj. Odevzdáš se mu tím na vždy, Claro. A vaše milování, bude něco úžasného, ale nic nepředčí to, až se budete milovat příště, po tom označení. Vaše smysly se propojí. Budeš všechno cítit tisíckrát více. Budeš po něm toužit tak, že se to nedá ani vypovědět. Budeš prahnout a dychtit, po jeho těle a po tom, aby si tě vzal. Tvé nitro, se mu celé otevře, a věř mi..., že nikdy více, to nebudeš chtít jinak."