Avril vkročila do hodovního sálu a zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahy vůbec vstoupit. Hodovní sál, byla veliká místnost s kamennou podlahou. Na stěnách vyselo bezpočet svící a hořících loučí a v rohu místnosti, stál obrovský, plápolající krb přes celou stěnu. Uprostřed místnosti pak stál dlouhý, obdélníkový stůl, plný jídla a pití. 

Hodovní sál se nacházel pod schodištěm, ze kterého klesala dolů. Na posledním schodu se zastavila. Úplně se jí rozklepala kolena, protože cítila pohledy přítomných. A hlavně ten Girvanův.

 Seděl v čele stolu, a když vstoupila, zaklesl se do ní pohledem. Avril si nervózně sáhla k živůtku svých šat. Ano, šaty byli možná tradiční a ženy takové zde nosily, ale ona se cítila nemravně.

 Byli modré, dlouhé až ke kotníkům, s dlouhými rukávy, projmuté pod prsy. Veliký, kulatý výstřih, spadal pak na její ramena a zdálo se jí, že její ňadra jsou až přespříliš odhalená. Ona byla zvyklá nosit šat upnutý až ke krku, a na sobě mít ještě alespoň deset spodniček, zde ale neměla ani jedinou. 

Celá místnost byla příjemně osvětlena ohněm z krbu a loučemi, ale přišlo ji zvláštní, že služebnictvo zrovna zatemňovalo okna okenicemi. To se dělalo jen v zimě, ale venku bylo přeci krásně teplo. 

Girvan si změřil svou budoucí ženu pohledem. Vypadala úchvatně. Byla krásná a její vnady, nenechali ho chladnými. Pod tím mužským oděvem, nedokázal tak posoudit její přednosti, ale nyní se mu srdce rozbušilo jako na poplach. 

Šaty, které ji poslal, krásně obepínali její kulatou prdelku a její prsa se dmula ve výstřihu tak, že zatoužil je políbit. Byla vnadami obdařena, možná více, než zdejší ženy a to ho nesmírně vzrušilo. 

Ano, jeho žena mu poskytne spoustu rozkoše, tím si byl jist. Ono desetileté čekání na to, než konečně dospěje, a bude jeho, se ale podepsalo na jeho těle.

 Byla nervózní, toho si všiml, a vratkým krokem vykročila rovnou k němu. Za celou dobu, z ní nespustil zrak. 

„Můj pane." Řekla, když před ním poklekla. 

„Vstaňte, má paní." Zašeptal a postavil se, aby jí políbil ruku. Váhavě mu ji podala. Vzal ji do své dlaně a na moment se zaklesl do její tváře. Jejich pohledy se setkali, a pocit, který oba pocítili, již jen při tom pouhém dotyku, odrazil se na jejich obličeji. 

Ani jeden najednou nevnímal napětí v místnosti. Všichni se na ně mlčky dívali a čekali. Již jen při pouhém prvním jejich kontaktu a dotyku, dalo se totiž poznat, zda jsou si opravdu souzeni. Zda ona je ta pravá, která jediná dokáže jejich pána přijmout. 

A bylo to nesporné, protože to vypadalo, že oba nejednou zapomněli na okolní svět. Avrilina ňadra se vysoko vzdouvala pod nárazy jejího dechu, a i Girvan byl zcela omámen. První se ale vzpamatoval Girvan.

 „Jste nádherná, má paní," zašeptal a konečně ji políbil ruku, „nikdy jsem neviděl nic krásnějšího." Vydechl do její ručky a zavřel oči. I Avril na moment stiskla víčka, když se jí jeho rty dotkly. Však jen ten pouhý polibek na hřbet ruky, jakoby rozhořel plamen v jejich tělech.