Uběhl skoro měsíc. A Chloe začala pracovat na svém plánu. 

V každém případě, měla pocit, že se s Christal musí více seznámit. Když ji poprvé navštívila v jejich pekárně, evidentně z toho Christal nebyla nadšená. Ale Chloe se nevzdala. 

Začala každý den docházet pro čerstvé koláče, a po čase si s Christal celkem padli do oka. Několikrát sebou přivedla i Renatu s Vilmou, aby je seznámila a bylo znát, že Christal úplně pookřála.

 Nikoho zde vlastně skoro neznala, a všechny tři dívky, byli pro ni konečně příjemné osvěžení a vysvobození, z její nudy a osamění. 

Přeci všechny ostatní poblázněné ženy včetně Zory, byli na zabití. Nemluvily o nikom jiném, jak o něm. O muži, kterého již nehodlala nikdy potkat. 

Však se jí zdál divný. Myslela si, že je arogantní a namyšlený, ale byla přesvědčena i o tom, že je blázen. Kdykoliv si vzpomněla, jak ji začal očichávat, na jeho pronikavě modré oči a na vůni, kterou z něj cítila, přejel jí mráz po zádech. 

Ale ani Avram na tom nebyl o moc lépe. Evidentně se rozhodl, pouto, které ho k ní táhlo ignorovat. Ve své posilovně trávil více a více času, a vracel se čím dál více zničený. Dřel až do úmoru. Dokud nepadl vysílením, a alespoň na chvíli nezapomněl na vůni, která ho stále pronásledovala. 

Chloe již začínala být nesvá. Ani jeden nevykazoval známek, že by toho druhého, měl touhu ještě někdy potkat. Stačilo nahodit před každým z nich jejich jméno, a oba vyletěli jako čert z krabičky.

 A Chloe potřebovala, oba dva, alespoň na nějaký čas, dát dohromady. A to šlo pouze jediným způsobem. Musela přinutit Christal, aby u nich nějaký čas bydlela, a hlavně přemluvit Avrama, aby ji zde strpěl.

 Moc dobře věděla, že Christal každý večer chodívá běhat, a běhala i kolem jejich domu. Nastrojila tedy plán, sice nebezpečný a riskantní, ale vyšel. 

*** 

„Avrame?" zašeptala Chloe po večeři, když se všichni usadili pře krbem. Pokusila se do tónu svého hlasu, vložit co největší zoufalost, i když se o to nemusela ani pokoušet. Ještě teď se jí klepala kolena z toho, co udělala. 

Byla si jistá, že se nemůže stát nic vážného, ale přesto..., byla to přeci jejich Luna.

 Byla tma, a když Christal běžela okolo jejich domu, náhodu couvala z vrat. Následovalo lehké ťuknutí, a po té spoustu nadávek, kterými ji Christal počastovala. 

Vyděšeně vyskočila z auta a vrhla se k Christal, která se držela za nohu. Byla sice jen trochu odřená a spíše více vyděšená, ale stačilo to k tomu, aby ji přesvědčila o tom, že nejspíše umírá.

 Zvedla telefon, a doktor Leroy, již věděl, co má dělat. Na její přání ji odvezl do nemocnice a přesvědčil Christal o tom, že několik týdnů, musí být v klidu a pod dohledem.

 A pak už Chloe zapracovala jenom na tom, aby ji přesvědčila, že její otec se o ni v onom stavu postarat nedokáže. Že sama cítí tu povinnost a rozplakat se.

 A Christal ke svému údivu svolila, že několik dní, by mohla vydržet. Však ji slíbila, že toho nesnesitelného chlapa, skoro ani neuvidí. Přísahala na to.

„Stalo se něco, Chloe?" zamračil se Avram a podíval se na svou sestru. Ta k němu přisedla, políbila ho na tvář a položila hlavu na jeho rameno. 

„Chloe? Děsíš mě. Co se stalo? Víš, že mě můžeš říci vše. Postarám se o to." Vydechl Avram, značně rozrušený. Ta popotáhla a zatřásla hlavou k odporu.

 „Avrame..., já..., jsem tak nešikovná..., něco se stalo..., a já mám strach, že..."

 „Postarám se," zašeptal a přivinul si ji do náručí, „netrap se, jen mi řekni, co se děje."

 „Já..., víš..., byla tma a v zrcátku jsem ji neviděla a srazila jsem ji a..." Avram ztuhl. Snad na moment přestal i dýchat, pak ale pohladil Chloe po vlasech. 

„Udělám vše, aby to bylo v pořádku. Jen se netrap." Zašeptal, a Chloe vytryskli slzy do očí. Ovšem opravdové. Avram byl opravdu výjimečný a tolik ho jako svého bratra milovala. Proto byla přesvědčena, že činí správně. Však právě jí řekl, že by udělal něco, co není jen tak dovoleno. 

On, jako syn mocnáře a Alfa smečky, měl tu moc, svou krví zachránit lidský život. Ovšem z onoho člověka, se po té stalo to, čím byli oni. Pak ale bylo jeho povinností, se o něj postarat a provést ho jeho zrodem. Tímto darem, ovšem musel šetřit. Nebylo povoleno ho používat jen tak. A on by kvůli ní, to klidně porušil. Utřela si uslzenou tvář a znovu ho políbila. 

„Není to tak hrozné. Žije, jen je pomlácená a doktor říkal, že potřebuje klid," řekla, a Avram si viditelně oddychl, „jen mám pocit, že je to moje povinnost, Avrame. To já jsem to zavinila, a měla bych se o ni starat." Avram povytáhl obočí, a po té zprudka vydechl. Nesnesl ve svém domě kohokoliv cizího, ale přikývl.

 „No..., když to bude jen na pár dní a když přestaneš plakat, tak..." 

„Avrame!" vykřikla Chloe šťastně a objala ho okolo krku, „děkuji! Děkuji! Nebude ti překážet, slibuji. Postarám se o to, abys ji nepotkal. Vím, že tě naposledy dost vytočila a..."

 Avram udiveně povytáhl obočí. Pak semkl rty a něco zavrčel. Chloe ale věděla, že má vyhráno. Nikdy své slovo, nevzal zpět.