Celá smečka se postavila stranou a čekala. V místnosti osvětlené svíčky, vypadal Avramův vstup skoro magicky. Už když vešel, vypadal neodolatelně. Ačkoliv ho jeho smečka znala, poznala, že se něco změnilo. 

Den za dnem, jejich Alfa získával na stále větší síle. Oni věděli, kým doopravdy byl, a nyní o tom nemohli pochybovat. Jeho původ, z něj přímo čišel na všechny strany.

 Pomalým krokem vešel dovnitř a zastavil se uprostřed místnosti. Každý jeho pohyb, každé gesto a pohled, jakoby podvědomě vyjadřoval jeho královský majestát.

 I Christal zůstala stát bez hnutí, a nedokázala z něj spustit oči. Nedalo se popřít, co je objektem jeho zájmu a co chce, ale jeho chování vyrazilo dech i smečce.

 Své blankytně modré oči zabodl do své Luny a pomalým pohybem si začal sundávat své sako. Aniž by na jediný okamžik z ní spustil zrak, ho pomalu odložil a sundal svou kravatu. Pak se dotkl knoflíčků košile, a ještě mučivě pomaleji, ji začal rozepínat. 

Christal polkla. Srdce se jí rozbušilo jako o závod. Se zrychleným dechem, upřeně sledovala jeho pohyby prstů, pomalu rozhalujíc bílou košili. Nespěchal. Díval se na ni a pomalu se svlékal.

 A Luna cítila, jak se jí nebezpečně zrychluje dech. Už prvních pár knoflíčků, odhalilo jeho mohutná prsa. Zavrčela a zhluboka se nadechla. 

Když se pak dopracoval až na konec a košili rozhalil, a ona spatřila jeho vypracované břicho a véčko sbíhající se k lemu kalhot, zavrčela znovu, a o mnoho výrazněji. 

Shodil ji ze sebe a Christal se podlomila kolena. Osvětlen jen světlem svící, se jeho mohutná hruď leskla a každý jeho sval, se při každém pohybu napnul. Jeho tetování na levé ruce a prsou, se pod nárazy jeho dechu zvedalo. A zvedalo se čím dál více. 

Z Lunina hrdla, ozvalo se slabé zavytí. Nedokázala svou vlčici ukočírovat. Však pohled na něj, vyrazil by dech každé ženě. Byl prostě dokonalý. Mužný a majestátní. Ve své lidské, i vlčí podobě.

 Dýchala tak zhluboka, že v ústech měla téměř vyprahlo. Musela zvednout zrak, aby se mu podívala do očí. Sahala mu po ramena, a když ji obejmul, zcela se v jeho objetí ztratila. Stačil by pouhý stisk jeho prstů, a dokázal by ji zabít. Byla jako pírko v jeho rukou. Byl silný a řekla by, že nepřemožitelný. Nedovedla si představit, že by nad ním měl jakýkoliv jiný vlk, nebo muž, možnost vyhrát. I jeho chytrost a znalost tolika řečí, studium několika vysokých škol, podnikatelský um a jeho naprostá nadvláda, ji uchvacovala. A přesto..., přesto cítila, že ho má ona zcela ve své moci.

 Že by stačilo její slovo, a udělal by cokoliv. Šel by kamkoliv. A dal jí k nohám celý svět. Poznala to. 

Byla jím prostě okouzlena. Omámena. Byla ztracená. Ona, i její vlčice, mu naprosto podlehly. Nikdy by prostě neměla sebemenší šanci se mu ubránit, kdyby ji to nedovolil. 

Dívala se na něj, třásla se, zhluboka vdechovala jeho vůni a neustále vrčela. I kdyby chtěla, nedokázala najednou nic udělat, ani říci. Protože ji nyní konečně došla síla jejich pouta.

 A naprosto ji to přesvědčilo ve chvíli, kdy tento neskutečný muž, padl na kolena k jejím nohám a sklopil hlavu k zemi.