„To bych ti neradila." Zamrkala Chloe na Christal. Leželi nyní všechny čtyři před bazénem a opalovali se. Avram je ihned po té, co Christal odešla, poslal za ní. Byl vážně napružený, jako struna. 

„Proč? Však tu nikdo není. Jen vy." Usmála se Christal a odhodila podprsenku stranou. Vlastně ani nevěděla, proč to dělá, ale cítila, že to Alfovy bude vadit. Že bude zuřit. A o to ji šlo. Všechno bylo lepší, než jeho nezájem a odmítání. Její vlčice se rozhodla ho vytáčet k nepříčetnosti, jen aby musel jeho vlk reagovat. 

„No..., jak myslíš," povytáhla Chloe obočí, „dávám tomu nejdéle několik minut." 

„Dobře," zamrkala Christal spokojeně a natáhla se na lehátko. Zavřela oči, ale cítila, že ji srdce bije jako o závod. Sama by nikdy nic takového neudělala. Její lidská stránka, byla vcelku introvert, ale její vlčice ji ovládla.

 Najednou ucítila jeho vůni. A i přes zavřené oči poznala, že stojí nad ní. Ani se nehnula. S pevně zavřenýma očima, se snažila nedat na sobě znát své vzrušení.

 Ale Avram moc dobře poznal, která bije. Provokovala ho, ale i když to věděl, stejně se nedokázal ovládnout.

 Když spatřil, že odhodila podprsenku, popadl ho vztek. Stál zrovna u okna ve své kanceláři, a díval se ven. Pak jen vztekle zavrčel, vyběhl ze dveří, a nechal své obchodní partnery, překvapeně sedět. Jen kývl na Iana a vyřítil se ze dveří.

„Vážně si hraješ s ohněm, Luno!" Zavrčel a přejel ji pohledem. Byla nádherná. Nikdy ji nedokázal odolat, ale nyní by ji nejraději přehnul přes nohu a pořádně ji vyplatil. 

„Ach, Alfo," vydechla jakoby překvapeně Christal a posadila se, „ty jsi tu?" Nahnula se k němu, aby vykouzlila tu nejpřitažlivější pózu. 

„Pojď ke mně, Alfo." dotkla se ho v místě jeho opasku a přejela prsty níže. Avram pevně semkl čelisti a jeho oči zaplanuly. Pak ji bez jediného slova popadl a přehodil si ji přes rameno. 

„Sakra, Alfo!" vykřikla Christal udiveně a zaházela sebou v jeho sevření, „kam mě neseš!" Cítila, že je vážně naštvaný. 

Vysela hlavou dolů z jeho zad, a když zamířil podél domu, k dřevěné sauně, polkla. Vedle sauny, se nacházela dřevěná kruhová vana, plná ledové vody. Vážně ledové. Byla uměle chlazena, aby i v letním období, si mohli dopřát ono osvěžení. Na jejím povrchu, plavali krystalky ledu.

„To..., to neuděláš!" vykřikla a zabušila pěstičkami do jeho zad. 

„Chceš se vsadit?!" jen zabručel a pokračoval v chůzi.

 Christal zpanikařila. Nikdy si netroufla do té vody vlézt, i když ji Avram již několikrát přesvědčoval, že to bude osvěžující a skvělé. Jednou dokonce svolila, a podstoupila s ním saunu, když ale Avram skočil do vody plné ledu, neodvážila se. 

„O..., opovaž se, Alfo!" vykřikla, když zastavil u vany, „to neuděláš! To se neodvážíš!" Křičela, zmítala se jak hadrová panenka v jeho objetí a bušila do jeho zad. 

„To si piš, že jo!" procedil skrz zuby a hodil ji do vody. Christal se potopila, a když vyplavala na hladinu, rozkašlala se. 

„Ty..., ty!" křičela kuckajíc, „to ti nedaruji!" vyskočila nad hladinu a snažila se vyškrábat ven „budeš litovat, Alfo!" vyprskla.

 „Fajn!" založil si Avram ruce na prsou, „doufám, že ses trochu schladila, Luno," ve tváři mu zacukalo potlačovaným smíchem, „budu v pozoru, Luno!"