Christal odhodila mikrofon, ale vlnila se dál do rytmu písně. Avram stál pod stolem a udiveně se na ni díval. Své překvapení, skrýt nedokázal.

Vůbec nechápal, co se tady děje. Evidentně ho sváděla. Otočila se k němu a zatverkovala svým zadečkem před jeho očima.

Zalapal po dechu a povolil si kravatu. Rozepnul sako a odhodil ho stranou. Najednou měl pocit, že se nemůže pořádně nadýchnout.

A když pak zatřásla do rytmu hudby svým dekoltem, pevně semkl čelisti. Christal seskočila ze stolu a začala tančit okolo něho.

Cítil její vůni, a cítil, že to jistě dosti přehnala s alkoholem. To ovšem nezabránilo tomu, aby se nevzrušil. I jeho vlk, najednou úplně zapomněl na to, co mu provedla. Toužili po ní. Oba.

„Alfo." Zapředla a otřela se svým tělem, o jeho. V rytmu hudby se kolem něho točila, a co chvíli, se některou částí svého těla, dotkla jeho.

Avram zavrčel. Jeho modré oči sevřené do úzké škvírky ji sledovali. Byl napružen a mírně předkloněn, jakoby v pozici šelmy, chystající se k útoku.

„Alfo," vydechla znovu Christal do jeho ucha, stojíc za jeho zády. Prsty se jemně dotýkala jeho těla, a plazila se po něm jako liána, zezadu dopředu, „chci vidět tvou hruď," trhla jeho porozhalenou košilí, až knoflíčky odletěli na všechny strany.

Avram zalapal po dechu, ale ani se nehnul. Čekal, nebo alespoň se o to snažil. Jeho vzrušení, již dosáhlo maxima. Neustále vrčel a sotva popadal dech.

„Jsi ten nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy viděla," vydechla znovu a servala košili z jeho zad, „jsi tak dokonalý a mužný." Pokračovala, s hlasem podbarveným touhou.

Její vlčice, se ozvala. A Avram poznal, že si s ní evidentně nevěděla rady. Bylo to pro ni nové, a se svou vlčicí, nedokázala ještě splynout. I když byla jistě pod vlivem alkoholu, a co chvíli zavrávorala, mluvila z ní její vlčice. Její touha k němu, kterou nedokázala skrýt, protože právě vlčice, jí to nedovolila.

„Hraješ si s ohněm, Luno." Procedil skrz zuby, stále se ale ani nehnul.

„Já vím," vydechla znovu u jeho ucha, „jsi můj oheň, a já ho nechci nikdy uhasit." Znovu zavrávorala, a aby nespadla, chytla se jeho paží.

Chytil ji v pase a zhluboka vdechl její vůni. Pak ještě několikrát a nahlas zavrčel. Jeho oči potemněly touhou, a zadíval se do její tváře. Chtěl ji, a to tak moc, že měl pocit, že se každou chvíli musí roztříštit, snad na milión kousků. A bylo to ještě umocněno jeho cyklem. Znovu zavrčel a vycenil zuby pár centimetrů, od jejích úst.

„Toužím po tobě, Alfo," zašeptala, „nevím co se se mnou děje, ale nemůžu spát. Zdá se mi o tom, že se se mnou miluješ a..." dívala se mu zpříma do očí.

Vůbec nevěděla, kde se v ní vzala její odvaha. Nikdy by mu to neřekla, ale jakoby to vycházelo z jejího nitra. Nedokázala zastavit své vyznání. Nedokázala se ovládnout, jakoby si její tělo i mysl, i její ústa, dělali, co chtěli.

„Každé ráno se probouzím vzrušená. Vlhká. Toužící. Stačí, abych ucítila tvou vůni, a vzruším se," šeptala jako ve snách, zcela oproštěna od vnějšího světa, „stačí, abych ucítila vůni tvého vlka, a dostaví se můj orgasmus, i v zcela nepříhodné situaci. Jako teď." Poslední řekla sotva slyšitelně, ale slyšel ji dobře.