Christal seděla, jak přimrazená. Všechny tři dívky, šli jedna po druhé. Zavázali jim oči, a ony dotekem prstů na jejich hrudi museli poznat, který muž je ten její. Muži se vždy prohodili, a všechny tři samozřejmě toho svého vyvoleného poznaly.

 „Christal, jsi na řadě." Řekla Chloe a všichni se na ní otočili. 

„Já..., já nevím..." zašeptala, ale vstala ze svého místa. Svým pronikavým pohledem, ji totiž sledoval i Avram a nedalo se určit, co si myslí.

 Chloe jí zavázala oči a odvedla ji před prvního muže. Váhavě vztáhla ruce a dotkla se hrudi prvního z nich.

 Opatrně se dotkla jeho prsou a svalů na rukou. Pak ještě přejela po jeho břiše. Zatřásla hlavou k odporu. Svaly tohoto muže byli tvrdé a vypracované, ale poznala, že to není on. 

Postoupila dál a udělala totéž. Přejela po jeho ramenou a krku. Pak prsních svalů. Nedokázala to pochopit, ale již když to hrála poprvé, bezpečně Avrama poznala. A to si tehdy několikrát vyměnili místo, a na řadu přišel až po páté. Stejně ho poznala, a zcela bezpečně.

 Však jeho muskulatura, byla nejvypracovanější. Byl nejvyšší, a byl to prostě ten nejmužnější a nejkrásnější chlap, jakého kdy viděla. 

Pak udělala další krok stranou a vztáhla ruce. Ticho v místnosti, bylo ohlušující. Slyšela snad i tep své krve.

 Vztáhla ruce, a náhle se jí zdálo, jakoby dostala ránu elektrickým proudem. Prudce vydechla a dotkla se jeho svalů na rukou. Musela vztáhnout ruce výše a byli o poznání vypracovanější. Dotkla se jeho svalů na prsou a pomalým, krouživým pohybem, začala postupovat níže, po jeho břichu.

 Najednou, jakoby si její ruce dělali, co chtějí. Zkoumavě hnětla jeho hruď. Byla přesně taková, jak si pamatovala. Vždy měla pocit, že se v jeho náručí, celá zcela ztratí. Ani svůj dech, už neměla pod kontrolou. Zhluboka se nadechovala, snažíc se nějak zamaskovat své vzrušení. To se jí ale nepodařilo.

 Všichni okolo stáli, a dívali se na dvojici, která evidentně ztratila pojem o čase a prostoru. I Avram totiž, ač se snažil sebevíc, již nedokázal skrýt své vzrušení. Polkl, zavřel oči a snažil se svého vlka umlčet.

 A nedokázal skrýt již ani třes svého těla. Bylo evidentní, že stačí pouhý dotek. Jen aby se k sobě přiblížili, a byli ztraceni. 

Ať to bylo jakkoliv. Ať na ni jeho vlk nevražil, jak chtěl. Ať se Christal snažila skrývat své emoce a touhu, nikdy to nemohli zcela zamaskovat. Jejich pouto, bylo nesporné. 

„To..., to je Avram." Vydechla náhle a uskočila dozadu, jakoby se popálila. Strhla si šátek z očí a zadívala se do Avramovi tváře. 

Stáli sotva krok od sebe, měřili se pohledem a oba ztěžka dýchali. Christal se třásla tak, že to bylo zcela patrné, ale všichni cítili, že to nesmírná touha, cloumá jejím tělem. 

A Avram byl na tom podobně. Ale jeho vlk, se dral napovrch. Cítil její vůni, a ač dělal, co mohl, udržet ho v sobě již nedokázal. 

Náhle se mírně nahrbil a zavrčel. Zavětřil jejím směrem a pomalým krokem šelmy, Christal pomalu obkroužil. Zhluboka se nadechoval, a co chvíli, vztekle vycenil zuby. Jeho vlk převzal vládu. Všichni to poznali.

 A jeho vlk byl právě ten, který zradu své družky, nedokázal skousnout a odpustit. Ač se Avram snažil ho umlčet, a ve své lidské podobě, se ke své Luně i dokázal přiblížit, jeho vlk se tomu bránil. Její zrada, byla pro něj nemyslitelná. Již jen při představě, že úplně cizí muž, ignoroval jeho značku, ježily se mu všechny chlupy a přestával se kontrolovat. 

Náhle se Avram předklonil, a než dopadl na všechny čtyři, změnil se v ohromného vlka. Ale Christal se ani nehnula. Ani nevykřikla, a snad se ani nezalekla. I když by měla. 

Avramova smečka poznala, že jeho zlost a bolest, kterou prožíval celé dva měsíce, vygradovala. To její dotyky, jeho vlka rozzuřily. Její vůně, kterou celou tu dobu nedokázal vymazat z paměti. Zuřivě zavrčel a vycenil zuby. Ohnal se po Christal, hodil si ji na záda a vyskočil ven francouzským oknem.