„Avram miluje ančovičkový salát," zašeptala Chloe ke Christal, „ten nikdy neodmítne."

Každá z žen, připravila pro svého muže mísu jeho oblíbeného salátu a vykročily zpátky do obývacího pokoje. Všechny tři, si i s mísou salátu, sedli na své místo ke svým mužům a rázem jakoby zapomněli na vše okolo. Krmili je svým výtvorem a bylo jasné, kam jejich koketerie povede.

Christal se zastavila vprostřed místnosti. Avram stále stál na svém místě před krbem a díval se na ni.

„Já..., připravila jsem ti..." vykoktala a odvážila se k němu vzhlédnout, „ančovičkový salát. Tak jestli chceš..." Držela mísu v rukou a cítila, jak se jí třesou ruce. Ještě že měla pocit, že ji ostatní v pokoji nesledují. Ale jak se mýlila. Zdánlivě se zabývali sami sebou, ale i oni doufali, že se ledy alespoň maličko pohnou.

„Jestli chci, Luno?!" povytáhl obočí, Avram, „nechci nic, co by bylo vynucené. Nikdy jsem tě do ničeho nenutil, a nechtěl po tobě nic, co by ti bylo proti srsti. A nehodlám s tím začínat."

„Já ale...," snažila se potlačit pláč, „není to vynucené. Udělala jsem to ráda, Avrame. Moc ráda. Musíš..., musíš mít hlad, a já..." napřáhla ruce s mísou, směrem k němu. Měla pocit, že tak stojí snad věčnost. Díval se na ni, a bylo znát, že se v něm perou jeho pocity.

„Prosím..." zkusila to ještě jednou, „opravdu mě to neobtěžovalo. Já jen..., chtěla bych..., chtěla bych..." už se neudržela, a pod jeho ledovým pohledem, se rozplakala.

Avram si povzdechl. Ženské slzy, prostě nedokázal snést. Srdce se mu rozbušilo, a i když se ho jeho vlk snažil držet, udělal krok směrem k ní.

„Dobře," řekl, vzal mísu z jejích rukou a zadíval se jí do očí, „snad toho nebudu litovat. Ale děkuji." A posadil se i s mísou na pohovku.

Christal zůstala stát. Srdce se jí rozbušilo. Konečně alespoň malý pokrok. Rozhlédla se po místnosti. Jediné místo bylo to, vedle Avrama.

„Sedni si Christal," přispěchala jí zase na pomoc Chloe. Všimla si totiž, jak je nesvá a zoufalá, „zahrajeme si hru."

Christal váhavě přistoupila k pohovce a posadila se, co nejdále od Avrama. Jenže vůně toho druhého, v tak bezprostřední blízkosti, evidentně oba dva rozrušil.

„Zahrajeme si hru poznání." Řekla Chloe vítězoslavně a Christal přeběhl mráz po zádech. Hrávali ji tehdy dost často. Ale tehdy, byla jiná situace. Najednou si nedovedla představit, že by se měla Avrama dotýkat.

Ona hra spočívala v tom, že se dívkám, jedné po druhé, zavážou oči. Muži si sundají své košile, a ona podle doteku, musí poznat, který je ten její.

Christal zalapala po dechu a vyděšeně se podívala na Chloe. A když se otočila na Avrama, sledoval ji svým modrým pohledem, a úplně v klidu se ládoval jejím salátem.

„Začínám," usmála se Chloe a muži odhodili své košile a postavili se do řady, „Avrame?" otočila se na něj prosebně.

Ten položil prázdnou mísu na stůl. Vstal a svlékl svou košili.