Byla již noc, když se Avram vrátil. Všichni spali. Nalil si skleničku a zamyšleně se usadil před krbem. 

„Alfo?" ozvalo se ode dveří obývacího pokoje, „čekali jsme na tebe, až se vrátíš ze Siamu, ale..." zívl a sedl si vedle něj, „ne, že bychom necítili, že dobré zprávy neneseš, ale..., co říkal otec?" Avram se podíval na svého bratra Iana a povzdechl si. Bylo mu jasné, že za chvíli se tu objeví všichni obyvatelé domu. Celá jeho smečka. 

Jeho honosný dům, doupě Farchildovy smečky, čítalo několik lidí a hierarchie smečky, byla následující. 

On, jako Alfa smečky a nejsilnější ze všech, neměl sobě rovného. Podřízeni mu byli všichni ze smečky, včetně jeho nejbližších, ale jen oni měli právo se svým Alfou vůbec diskutovat. Jeho sestra Chloe a jeho dva bratři, Ian a Ralph. Oni také byli na svého Alfu napojeni poutem a cítili vše, co jejich Alfa prožívá. 

Pak tu byl Chloin manžel David a Renata s Vilmou, manželky jeho bratrů. Jejich stará chůva Martha a několik služebnic. 

Pod jeho ochranu a do jeho smečky ovšem patřili ještě další obyvatelé a lykantropové z Dankenu. Do samotného doupěte, měli ovšem přístup jen jeho nejbližší. 

Celý Danken, také patřil pod ochranu Avrama Farchilda Dirtwardena. Patřilo mu vše, a všichni byli i jemu podřízeni. Od samotného starosty, až po uklízečky. Obyčejní lidé, zde žili vedle lykantropů a využívali tak výhod, které jim poskytovala jeho záštita. 

„Co by!" zavrčel Avram, „monarchové se shodli na tom, že musím najít svou Lunu. Chtějí, abych se oženil, kruci!" Zamračil se do plamenů a znovu si zhluboka přihnul. 

„Soucítím s tebou, brácho," zašklebil se jeho bratr Ralph, který se právě vřítil do místnosti, „ne, že bych nebyl rád, abys svou Lunu už našel a já se konečně normálně mohl vyspat," pokračoval s tou svojí přirozeně nevymáchanou pusou, „ale chápu, že se zde ještě nacházejí ženy, které bys rád opíchal." Rozzlobený Alfův pohled, ho ale nevyvedl z míry. 

Měli svého Alfu rádi a vážili si ho. Jeho přirozená autorita, nedovolovala ani nikomu nijak pochybovat o jeho moci, oni ale věděli, co si můžou dovolit. V soukromí, byl jejich Alfa bratr, kterého milovali, a kterému také přáli, aby konečně v klidu mohl spočinout po boku své Luny.

 Pro celou smečku to bylo důležité, a hlavně pro ně. Protože pouto, které s ním měli, nedalo jim pokoje. Nedalo jim spát a každičká Alfova zlost, vlezla jim do hlavy. Veškerý Alfův stres, žal, radost i touha, zasáhla i je. Cítili vše, co on, a jelikož je Luna Alfova předurčená družka, v podvědomí, ji stále hledá. 

A snad právě proto, i jeho sexuální apetit je nevyčerpatelný. Jeho vlk je nejsilnější ze všech, a touží po spojení. Žádný z lykantropů, nemůže být tak silný jako Alfa, ale mělo to i jisté nevýhody. Pokud Alfa nemá svou Lunu, jeho vlk je silnější a silnější, a posléze zcela ovládne jeho lidskou stránku. 

Vlk se dere napovrch a převezme břímě hledání své Luny, na svá bedra. Avramova nevybouřená energie a síla, deroucí se napovrch, tak potřebuje vybytí. A Avram ji samozřejmě tlumil nespočtem žen, ve své posteli. 

„Tak jak jsi dopadl, Avrame?" ozvalo se do třetice.

 „Kolik vás tam ještě je?!" zavrčel Avram a otočil se na svou sestru. Přitančila k němu a zezadu ho objala kolem krku. 

„Já jsem poslední, neboj," zašeptala mu u ucha, „holky, i David už spí. Oni můžou, na rozdíl od nás." Políbila ho na tvář a skočila vedle něho na pohovku.