Christal Wanhollová postavila džbán plný borůvek na břeh rybníka a rozhlédla se kolem. Byla v lese za městem, docela vysoko v horách, kam se vydala hned po obědě, nasbírat borůvky na koláč. 

Ona, a její otec Henry Wanholl, byli jedni z mála, kteří v Dankeru nepracovali pro Avrama Farchilda Dirtwardena. Měli malou pekárnu na konci města, a jelikož se přistěhovali nedávno, zřejmě ještě neměli tu čest, se s oním mužem setkat. 

Zamračila se pro sebe, když si na něj vzpomněla. Její otec měl z něj evidentně strach, a stále čekal, kdy je navštíví, ona ale ne. To co o něm slyšela, ji stačilo k tomu, aby si o něm udělala svůj úsudek. 

Neznali zde prakticky nikoho, jen jejich vzdálenou tetu Bertu a sestřenici Zoru, která z něj byla celá pryč. A vlastně i všechny její vrstevnice, jak usoudila. Mluvily stále jenom o něm a jejich pobláznění, už ji lezlo na nervy. 

Rozhlédla se po okolí, ale usoudila, že je zde sama. Tak vysoko do hor, se málokdo odvážil. Sházela ze sebe oblečení a skočila do studené vody. 

Byla tak učarovaná scenérií a krásou zdejší přírody, že se zcela zapomněla a začala dovádět, jako malá holka. Co chvíli vyskočila vysoko nad hladinu, a po té dopadla do vody. Cákala a skotačila tak, až voda stříkala široko daleko. 

Vůbec si nevšimla, že kousek od ní, mezi stromy, ji už pěknou dobu pozoruje pár bleděmodrých očí. Schován ve stínu stromů, stál ohromný, černý vlk. Jeho pronikavé oči si měřily dívku ve vodě, ale ani se nehnul. 

Neměl v úmyslu, se zde zastavit, ale smích a cákání vody, zaujali jeho pozornost. A pak vůně. Vůně, kterou ještě neznal, a která ho hned praštila do nosu. 

Byl zrovna zpět na cestě ze Siosu, a byl značně naštvaný. Jeho otec mu dal nůž na krk, a to se mu vůbec nelíbilo. 

Zastavil se v uctivé vzdálenosti a zavětřil. Její vůně byla něčím zvláštní. Miloval vůni ženského těla, ale toto bylo zcela něco jiného. Jakoby se mu její vůně, zaryla až do morku kostí.

 Několik dlouhých minut jen pozoroval, jak dovádí a musel si přiznat, že se mu to líbilo. Byla nahá, a byla krásná.

 Počkal, než vylezla na břeh a pak se vynořil za jejími zády. Její křivky byli tak omamné. Stála zády k němu a při pohledu na její ženské pozadí, měl co dělat, aby se ovládl a nezakňučel.

 Pohodila svými dlouhými, mokrými vlasy, až několik kapek dopadlo až k němu. Pak se otočila a vykřikla. Zakryla si ústa dlaní a udělala kroků vzad. 

„Ne..., neublížíš mi?" vydechla vyděšeně a znovu o krok ustoupila. Nikdy neviděla tak ohromného vlka. Vypadal divoce a nebezpečně a její srdce se rozbušilo jako na poplach. Ale vlk se ani nehnul. Jen pohnul svou velkou tlapou a položil ji na její šat na zemi. 

„Ho..., hodný vlk..." šeptala Christal vystrašeně, stále ustupujíc vzad. Nevšimla si ale, že se za jejími zády nachází ztrouchnivělý pařez a podvrtli se jí nohy. 

S výkřikem dopadla na záda, a v další chvíli, se nad jejím obličejem zjevila jeho hlava. Velká, černá, chlupatá hlava vlka, pár centimetrů, od jejího obličeje. 

Setkala se s jeho pohledem a nahlas polkla. Takovou modř, ještě nikdy neviděla. Zavřela oči a náhle ucítila horkost jeho jazyka, na své tváři.

 Pomalu ani nedýchala, však to zvíře stálo obkročmo nad ní a dýchalo ji do tváře. Snažila se nehýbat, když zvíře zavětřilo a začalo očichávat její kůži. 

Přičichlo k jejím vlasům. K jejímu krku a ňadrům. Pak krouživými pohyby hlavou, očichalo celé její tělo. A když zavětřilo nad jejím rozkrokem a svůj studený čumák přiložilo mezi její nohy a zhluboka se nadechlo, vykřikla. 

Náhle vlk zakňučel a ještě jednou k ní přičichl. Odvážila se podívat dolů, a setkala se se zvláštním pohledem modrých očí. Chvíli se vpíjel do těch jejích, pak si odfrkl a zmizel.