Nemohl tomu uvěřit. Jeho Luna. Konečně ji našel. Klečel nad ležící dívkou, a po jeho tváři se kutáleli slzy. Nedokázal zabránit tomu neskutečnému pocitu, že je konečně u něho. Tam, kam patří.

Jestli před tím cítil, že ho to k ní přitahuje, tak nyní to bylo ještě stokrát silnější. Pouto, které bylo mezi nimi se projevilo a zcela zaplavilo jeho duši.

„Luno. Moje Luno." Zašeptal a zakroužil v její tváři. Ležela bez hnutí a jen se na něj dívala.

Zavětřil. Byla slabá. Hodně slabá. Spojení vlka s vlčicí, vyžaduje spoustu energie. Energie, která prouděním mezi jejich těly vzniká, ovšem vyžaduje spoustu sil. Ale ona byla člověk, a na něco takového, nebyla připravena.

Zvrátil hlavu a divoce zavyl do ticha. Ze všech sil. Zoufale a naléhavě, volal svoji smečku.

Natáhl si kalhoty, s tričkem se ani neobtěžoval a vyhoupl si jí do náručí. Během okamžiku, se na mýtině vedle něho, objevily i tři vlci.

„Alfo?" sklonily hlavu, a přeměnily se ve svou lidskou podobu. Ihned jim bylo jasné, že se jejich Alfa právě spojil se svou Lunou. Cítili to.

Ani nemusel nic říkat, a věděli, že nastal problém. Ona byla člověk. A přestože byla předurčena jejich Alfovy, jejich spojení, ji vyčerpalo.

„Postarejte se o Lunu." Řekl Avram a vložil bezvládnou a nahou dívku, do Ianových rukou.

Všichni tři jen přikývli, ale neřekli nic. Dívali se, jak se změnil ve velkého černé vlka a rozeběhl se k Siosu.

Když za několik hodin doběhl na místo, naštvaně proběhl dlouhou chodbou vedoucí k ohromným, dřevěným dveřím, kde nacházel se chrám mocnářů. Vrazil do dveří a zastavil se až před velkým dřevěným stolem, za kterým všichni tři seděli.

„Co přivádí tě, Alfo sem, do chrámu?!" zahromoval Beled a změřil si ohromného vlka před sebou.

„Bez pozvání!" přidal se Slain a zamračil se.

Avram Farchild Dirtwarden byl nejsilnější ze všech. Ani jejich synové, neměli takovou sílu a moc, co on. Ale právě proto, museli držet jeho sílu pod kontrolou. Museli si být jisti, že se dokáže za každých okolností ovládat a svou sílu kontrolovat.

To on, byl předurčen k tomu, aby jednou vládl této rase. Avram o tom sice nevěděl, ale právě proto, ho jeho otec vychovával jinak, než bylo zvykem.

Lykantrop takové síly a moci, narodí se totiž jen jednou za život, a oni byli ti, kteří ho hledali a čekali na něj po staletí. Dlouhá staletí čekali na toho, který měl přijít.

A když se jednoho dne narodil malý Avram, hned bylo jasné, že je to on. A byli to mocnáři, kdo předurčil zrovna jemu lidskou dívku, za jeho Lunu.

Avram zavrčel a vztekle praštil svou velkou tlapou do země.

„Avrame!" vykřikl Nechtach a přísně se podíval na svého syna, „jsi v chrámu mocnářství!" Vlkovy modré oči, se zabodli do stejně modrých očí Nechtachových a několik dlouhých sekund spolu sváděli boj. Pak vlk ještě jednou praštil tlapou do země a změnil svou podobu.

„Tys to věděl!" vykřikl Avram a napřímil se, „vy všichni jste to věděli, a nechali jste mě to udělat!" Opřel se o desku stolu, pevně ji sevřel svými prsty a zadíval se na tři mocnáře, sedící na druhém jeho konci. Měl takový vztek, že se pomalu přestával ovládat. Ale největší vztek, měl na svého otce.

„Mohl jsem ji zabít!" cedil skrz zuby vztekle. Dřevo pod jeho prsty zapraskalo, „mohl jsem zabít svoji Lunu! Vždyť je člověk! Moc dobře jste věděli, že to neucítím dříve, než se tak stane! Moc dobře jste to věděli, a přesto jste to dopustili! Tys..., to věděl!" vyprskl a zapíchl prst do vzduchu, proti svému otci.

„Uklidni se, Alfo!" řekl klidně Beled, „neměli jsme na vybranou. Karty byly rozdány, a že zrovna ty, jsi vytáhl černého Petra..." pokrčil rameny. Avram ale jen vztekle zavrčel.

Nemohli mu říci celou pravdu. Nemohl zatím vědět, čím pro ně je. Potřebovali, aby se naučil svého vlka, a svou sílu ovládat na sto procent. Však celá desetiletí už ho sledovali, a čekali, kdy se usadí. Jeho přezdívka Blue Diablo, byla zcela výstižná, jeho divoké a nezvladatelné povaze.

„Vaše pouto bude stokrát silnější," řekl klidně Nechtach, „je člověk, a až ho v ní probudíš, již nic na světě, vás nerozdělí. Žádný vlk, nebude nikdy tak moc spojen se svou družkou, jako ty, Avrame. To ty zrodíš svou Lunu. Nemá v sobě žádných špatných genů vlka, bude ti tedy zcela a bez podmínek oddaná, jako ty jí."

„Ale co když to nezvládne?!" vyprskl Avram jeho směrem, „víš moc dobře, co obnáší rituál zrození!"

„Zvládne," zašeptal Nechtach, aby ho uklidnil, „je to na tobě, synu. Je to zcela ve tvých rukou." Byl to jeho syn, a bylo mu ho líto. Nemohl ale nic dělat, také byl mocnář, a on budoucí vládce Lykantropů.