Christal stále držela Avramovu tvář ve svých dlaních a dívala se do jeho očí. Klečel mezi jejíma nohama, na všech čtyřech, s hlavou v jejím klíně a díval se na ni. Jeho dech, se však stále neuklidňoval. 

Všem v místnosti, to bylo jasné. Jeho vlk už ho zcela ovládl. Toužil po ni. Potřeboval ji. A aby to neudělal hned a tady, mu nic nebránilo. 

Teď myslel a cítil, jako zvíře, kterým napůl byl. On ještě stále svoji Lunu nepoznal, ale oni ano. Byla stejně silná, jako on.

 Chloe vstoupily slzy do očí, při pohledu na ně. A jen oni mohli pochopit, jak moc opravdová, nádherná a důležitá, byla zrovna tato chvíle. 

Jejich Luna prozřela. Konečně pochopila, čím opravdu je. A její reakce, byla pro všechny fascinující. Ani trochu se nezalekla. Naopak, zdálo se, že to zjištění, zcela přijmula. Ale hlavně, dokázala jejich Alfu uklidnit. 

Ale co bylo nejdůležitější, zdálo se, že již ji nepohoršuje jeho chování. Ač se nacházela v místnosti plném lidí, a mezi jejíma nohama klečel muž, který se třásl touhou jen po tom, aby se dostal k jejímu přirození, vůbec ji to nevyvedlo z rovnováhy. Dívala se do jeho očí, s jeho hlavou ve svých dlaních a konejšila ho.

 „Avrame."zašeptala Christal znovu, když ucítila, že opět napružil hřbet a sklonil se k ní. 

Konečně ji to všechno začalo dávat smysl. On byl lykantrop. Vlk, kterého potkala u jezera. Moc toho sice o této rase nevěděla, ale něco přec. I ona byla zvědavá, a hltala literaturu a vše, co se dalo sehnat. A nemohla uvěřit tomu, že se tedy ocitla zrovna ve vlčím doupěti. 

Avram znovu zakňučel a přitáhl si ji k sobě blíž. Poznala, že se již zcela přestal ovládat. Třesoucími se prsty, se vrhl na její blůzu a začal ji z ní netrpělivě stahovat. Zavrčel, když se pokusila pohnout a ještě více zatáhl za cípy její halenky.

 „Avrame...,šššš...," pokusila se ho znovu uklidnit, ale tentokrát to nepomohlo. Jen zvedl hlavu a zabořil do ní svůj modrý pohled.

Knoflíčky její halenky odlétli na všechny strany, když se mu to konečně podařilo. Divoce se vrhl tedy na její sukni a zatáhl za její lem. Jeho síla, ovšem byla nad její možnosti. Za chvíli seděla jen v kalhotkách a podprsence proti němu.

 „Avrame!"Zakřičela, když se znovu hnul k ní. Pokusila se o přísný tón hlasu, a on se na moment zarazil. Nahrbil se, zamračil a slabé kňučení, se ozvalo z jeho hrdla.

„To nemůžeš!" zamračila se na něj přísně, „ne zde! Ráda bych..., ráda bych trochu soukromí..." vydechla. Ale pozdě ji došlo, co řekla. Chtěla ho jen uklidnit, a prakticky mu dala svolení. 

Avram zprudka vydechl. Zavětřil a napřímil se. Pak se postavil a zadíval se jí do očí. Jeho oči zaplanuly, když zatřásla hlavou k odporu. Sklonil se k ní a popadl ji do náručí.Cítila se jak nic, v jeho pevném a mohutném objetí. 

„Avrame! Co..., co to děláš?!" vydechla, když se rozešel k francouzskému oknu. Skočil i s ní v náručí do zahrady a tehdy se změnil v ohromného, černého vlka. Hodil si ji na záda a rozutíkal se k lesu.