Na druhý den večer, když všichni usedli k večeři, otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Avram. Všichni udiveně zvedli hlavu, ale neřekli nic. Bylo to poprvé, kdy za dobu co tu byla Christal, s nimi usedl ke stolu.

 Posadil se na své místo do čela stolu. Celou dobu nepromluvil, bylo znát, že je značně nervózní, ale už to, že zde vůbec byl, považovali za úspěch.

A když po večeři všichni usedli před krb a každý k sobě přivinul svou druhou polovičku, zůstal Avram stát. Jediné prázdné místo, bylo na pohovce vedle Christal.

Podíval se na ní a pak se zhluboka nadechl. I Christal byla nervózní, a už při pohledu na něj pochopila, co ho trápí. 

Jeho hendikep, jak to nyní sama sobě nazvala, se znovu projevil. Rozbušilo se jí srdce, jak ji ho přišlo najednou líto. 

Stále jí jeho chování přišlo divné, ale chápala ho. A pak, byl to ten nejdokonalejší chlap, co znala, a třásl se touhou, jen z její blízkosti. Jaká žena, by nebyla ráda? Ona možná ne, nebo ano? 

Nechápala sama sebe. Ještě před pár dny, by ho nazvala nemravným úchylákem, a nyní se jí při vzpomínce jeho vlhkého jazyku na jejím přirození, rozbušilo srdce. 

Posunula se na pohovce, aby mu dala najevo, že smí přisednout. Ještě chvíli váhal, pak to k údivu všech přítomných udělal. Všichni ale poznaly a cítily jeho rozrušení. Jeho vlk se bouřil a to čím dál víc.

 „Víš o tom, že Avram ovládá deset světových jazyků?" řekla Chloe, aby trochu rozptýlila Avramovi myšlenky, „včetně latiny, samozřejmě." Christal udiveně pohlédla do jeho modrých očí. Zamračil se, bylo vidět, že mu není zrovna milé velký zájem o jeho osobu. 

„Vystudoval čtyři vysoké školy a ovládá několik bojových umění." A vždy, když Chloe ucítila, že Avramův vlk znovu vystrkuje drápy, uhodila na něj s nějakou otázkou.

 Avram seděl vedle Christal a zhluboka oddychoval. Pokaždé, když byl zrovna rozptýlen a nucen odpovědět, se jen k danému člověku otočil, ale vzápětí se znovu zhluboka nadechl vůně, kterou měl tak blízko sebe.

 A i Christal, měla co dělat, aby na sobě nedala znát, jak moc jí jeho přítomnost vyvádí z rovnováhy. Na sobě měl černé tričko, které nedokázalo zakrýt jeho vypracovanou hruď a černé kalhoty.

 Připadal ji dokonalý. A když se na ní podíval, a ona se zaklesla do těch neuvěřitelně modrých očí, zapomněla dýchat.

 Všichni si všimli jiskření, mezi nimi. Něco se stalo, ale nevěděli co. Cítili sice večer z Avrama cosi, ale nedokázali to určit.

 Chloe vnutila Christal již třetí skleničku whisky. A vzhledem k tomu že nepila, projevilo se to i na její náladě. Dobře se bavila a úplně zapomněla na svůj obranný mechanismus, který si proti Avramovi nastavila.

 „Nikdy jsem neviděla tak neskutečně modré oči." Usmála se, když se na ní znovu podíval. Byla to pravda. Pronásledovali ji ve snách a podlamovali se jí z jeho pohledu kolena. Nikdy by to ovšem nepřiznala. Nyní ale naklonila hlavu na stranu a zakroužila v jeho obličeji. 

„Jsou..., jsou neskutečné..." zašeptala, když se jejich pohledy zaklesly do sebe. Avram začal dýchat rychleji.

 „Jsou tak průzračně modré a nádherné..." Polkla, když Avram zavětřil. Dívali si do očí a oba zhluboka oddychovali.

 Pak se Avram nakrčil a znovu zavětřil. Jeho vlk, ho znovu přemohl. Naklonil se jako šelma před útokem a přiblížil se k ní. Položil ruce z každé strany opěradla za jejími zády a vdechl její vůni.

 Zavrčel, když se pohnula a začal nasávat vzduch její kůže. Svalil ji na záda, až zapadla do měkkého opěradla pohovky, a přitáhl si ji mezi své nohy. 

Pak se s přikrčeným hřbetem znovu nadechl. A znovu a znovu. Dnes ovšem jeho vlk byl silnější. Celý večer ho potlačoval a nynější její výpad proti němu, ho ještě více navnadil. Zuřivě jí vyhrnul její šaty, aby se dostal tam, kde je její vůně nejintenzivnější. 

„Avrame!" zakřičela, ale jakoby ji neslyšel. Vzhlédl a výraz očí, a modř, kterou zahlédla, ji znovu něco připomenulo. 

Zalapala po dechu. Nemohla si za nic na světě vzpomenout, ale najednou ji blesklo hlavou, kde ty oči už viděla. Zatřásla hlavou překvapením. Avram se sklonil k jejímu klínu a zhluboka nasál vzduch.

 „Avrame," vydechla a natáhla k němu ruce. Vzala jeho tvář do dlaní a podívala se mu do tváře, „Avrame!" Dívala se na něj, z několika málo centimetrů.

 Avram klečíc mezi jejíma nohama, s hlavou skloněnou v jejím klíně, s tváří v jejích rukou, zamrkal.

„Avrame. Ššššš..." Šeptala konejšivě, dokud neměla pocit, že se trochu neuklidnil.

 „Ten..., ten vlk..." vydechla, aniž by přerušila jejich oční kontakt. A když Avram zakňučel, konečně ji to došlo.