Když se Amanda probudila, Nathanael, už byl pryč. Dala si sprchu, oblékla si pohodlné, splývavé šaty, ze šatníku.

 Měl pravdu, opravdu tu měla vše, co mohla potřebovat. Její šatník, přetékal veškerým oblečením, jaké si vůbec uměla představit. Nechybělo opravdu vůbec nic. 

A když její zrak sklouzl do jedné ze zásuvek, ve které se nacházelo dosti odvážné, erotické prádlo, zamračila se. Hned ji bylo jasné, že to jistě, kupoval on. 

Ale jestli si myslí, že si to někdy, obleče, tak to se setsakra plete. 

Byla zmatená. Nemohla říci, že by byl na ní zlí. Však byl milí. Pozorný. Slušný. Ovšem do té chvíle, dokud neřekla svůj názor. Dokud mu nezačala odporovat. Tehdy se zřejmě, ukázala jeho pravá tvář. 

Připadala si opravdu jako zboží. Když si vzpomněla na sumu, kterou za ní zaplatil, udělalo se jí zle. 

Ano, byla vychovaná v duchu mafie. Byla připravená na to, že si pro ni jednoho dne přijde nějaký muž. Ale proč zrovna on? Samotný boss Nostro Destino?

 Když si vzpomněla na vše, co o něm četla, přejel jí mráz po zádech. O jeho nesmlouvavosti ve svém podnikání. O absolutní moci, kterou vyžadoval ve všem. O několika úmrtích, která ovšem, nikdy nemohli být spojena s ním, ale byla přesvědčena, že v tom má prsty. O jeho sexuálních aférách. 

Zprudka vydechla, když si na to vzpomněla. Jako puberťačka, to obdivovala. S Miou se rozplývali nad jeho fotkou, a když se někde dočetli o jeho dalším sexuálním úlovku, šíleli jak pominuté. Obdivovali ho. Chtěli ho. A teď, když ho může mít, je jí protivný.

 Nedokázala si to vysvětlit. Však měl pravdu, mohl si ji klidně vzít. Mohl ji lehce znásilnit, a nikdo by neřekl ani slovo. 

A to co jí dělal, bylo tak nádherné, že nemohla uvažovat. Když byla v jeho blízkosti, podlamovala se ji kolena. Nemohla pomalu ani dýchat, ale něco, jakoby se v ní, stále vzpouzelo proti němu.

 Seběhla po schodech dolů, do obývacího pokoje. 

„Ahoj, Amando," usmála se na ní Suzan, když vešla dovnitř, „snídani jsi propásla. Nathanael nařídil, že tě nemáme budit. Vrátí se k večeři. Do té doby, ti ukáži všechno v domě a hlavně, musíme vyzkoušet tvé svatební šaty." Chrlila na ní nadšeně.

 Bylo znát, že je ráda, že bude mít v domě přítelkyni a zpřísněnou duši. A vlastně i Amanda.

 Suzan jí hned přirostla k srdci. Snad proto, že měla pocit, že je to jediný člověk v domě, možná kromě jeho matky, který ji nebude poroučet. 

Již se schylovalo k večeru. Byli se Suzan celý den, a vážně si moc rozuměli. Suzan ji provedla domem, zahradou, i vinicemi. 

Povídali si, a dokonce jí připadalo, že je s jeho bratrem šťastná. Zamilovaná. 

„Tebe si Leon také koupil od tvých rodičů?" zašeptala Amanda zamyšleně, když se posadily před krb, v obývacím pokoji. 

„Byla to samozřejmě také domluvená svatba, jako všechny, v naší komunitě, Amando," podívala se zkoumavě na Amandu, „ale tohle bylo něco jiného. Za mě, Leon platit nemusel." 

Amanda si opovržlivě odfrkla. „To jenom já, jsem zboží? Jeho majetek?" zamračila se. 

„Nic o tom nevíš, Amando. Nešťourej do toho. Ber to, jak to je. To je zcela něco jiného. Nathanael, je boss celé mafie. Zde, platí trochu něco jiného. Jiné zákony, o kterých ty nemáš, ani ponětí. A ani nesmíš mít. To je záležitost mužů. A vaše svatba, je jednou z nejsledovanějších. Nejočekávanějších, protože se žení, samotný boss Nostra Destino."

 Amanda se nervózně ošila. „A ty Loena miluješ?" 

„Ano. K zbláznění. Miluji tu jeho horkou náturu. Vášeň a divokost, Amando. A ty budeš taky. Věř mi. Nathanael je stejný. Však je na tebe milí, ne?" Mrkla na ni. 

Ale Amanda se na ni jen zamračila. „Štve mě! Nesnáším ho. Nejsem jeho majetek. Ani zboží, které si může koupit!" vyprskla. 

Jenže zrovna ve chvíli, kdy se mezi dveřmi, objevil Nathanael s Leonem.