„Sežeňte mi nějaký nafukovací kruh, Alžběto." Řekl Nathanael, když vstoupil do jídelny.

 Leon se Suzan již seděli u stolu, a všem podle Nathanaelova výrazu, bylo jasné, k čemu ho asi potřebuje. 

„Nafukovací kruh, pane?" odpověděla překvapeně Alžběta. 

„Samozřejmě," odvětil zcela klidně Nathanael, „moje žena, ho bude pár dní potřebovat."

 Sedl si zamračeně ke stolu, a přemýšlel o všem, co se v poslední době událo. Nemohl říci, že by se mu nelíbilo neustálé Amandino provokování, a svádění, ale musel si přiznat, že již byl z toho unavený. 

Však vlastně nevěděl, kde udeří příště. Připadal si již opravdu jako loutka, v jejích rukou. Se kterou si velmi mistrně, dokázala hrát. A jeho tělo, ho v její přítomnosti jako vždy, samo zradilo.

 „Tady je pane." Ozval se Alžběty hlas nad jeho hlavou. Podávajíc mu nafouknutý kruh, se otočila ke dveřím, do kterých zrovna vstoupila Amanda. 

„To bude asi pro mě." Zašvitořila, a zamrkala na Nathanaela. Vypadalo to, jakoby jí to vůbec nepřekvapilo. Nebo to na sobě alespoň nedala znát.

Přijmula kruh z Alžbětiných rukou, a položila si ho na svou židli.

„Nemám kalhotky, zlato." zašeptala mu do ucha, a ohnula se v jeho zorném pohledu.

 Nathanael na sucho polkl. Měla na sobě jen kraťoučké letní mini šaty a její zmrskaný a nahý zadeček, byl jako magnet, pro jeho oči. 

Opravdu si nyní dal záležet. Však ji varoval, aby se někam schovala, než vychladne, ale evidentně, jí to nevadilo. Spíše naopak. Měl snad i pocit, že ho znovu provokuje. 

„Hraješ i s ohněm, zlatíčko," procedil skrz zuby, dívajíc se na její rudé pozadí, „opravdu tě varuji!"

 „Ale zlato," zamrkala Amanda a sedla si na připravený kruh, „co zase dělám?" řekla nevinně.

 Nathanaelovy zajiskřilo v očích. Pevně semkl rty. Zase ho provokovala. 

Bosou nohou pod stolem, zajela mezi jeho nohy. Tvářila se u toho ovšem, jakoby se nic nedělo.

 Nathanael zprudka vydechl. Začala ho třít svými prsty v rozkroku, a přitom se na něj ani nedívala.

 „Kurva!" vyprskl Nathanael , a odstrčil se od stolu, tak rychle, až židle spadla na zem.

 Popadl ji za ruku. Stáhl jí ze židle, a za údivu všech přísedících, jí táhle do své pracovny. 

Vztekle zabouchl dveře a zuřivě se na ní otočil. Ten pouhý okamžik, jí ovšem stačil k tomu, aby si sundala své šaty. 

Nevěřícně vyvalil oči. Stála před ním zcela nahá. 

„Ošukej mě!" zapředla a sedla si na jeho pracovní stůl. 

Nathanael zalapal po dechu. Nemohl uvěřit svým očím.

 „Dobře," cedil skrz zuby, rozepínajíc si poklopec, „varoval jsem tě!" 

Zamračil se, a téměř zuřivě, jí roztáhl nohy. Pak do ní jedním mocným trhnutím pánve vstoupil.

 Bral si ji zuřivě a dychtivě. Divoce a nevybíravě. Dravě a divoce přirážel do jejího těla, dokud nevyvrcholil. Pak si zadýchaně zapnul poklopec a podíval se jí do tváře.

 „Tak..., a ode dneška, nastavíme zcela jiná pravidla, zlatíčko," cedil skrz zuby, „budeš poslouchat na slovo! Bez odmlouvání. Nebudeš mě provokovat, a šukat..., tě budu jenom za odměnu. Rozumíš?!" skoro křičel, když se na ni díval. Vážně si s ní, již nevěděl rady. 

„Takže..., když něco provedeš..., když budeš zlobit..., když mě budeš dráždit..., žádné šukání!"