Nathanael se přiřítil do svého domu. Rozrazil naštvaně dveře obývacího pokoje a vstoupil dovnitř. 

Alžběta již připravovala stůl k večeři a Amanda se Zuzan seděli před krbem.

 „Budete také večeřet, pane?" zvedla Alžběta hlavu, a překvapeně se na něj podívala. 

Vypadal jako bůh pomsty. Oči mu plály hněvem a rozčilením, a když se zastavily na jeho ženě, pevně semkl čelisti. 

„Ne, nebudu," procedil skrz zuby, dívajíc se na svou ženu, „a moje žena také nebude." Řekl to takovým tónem, že Alžběta udiveně zamrkala. 

Díval se na Amandu, a když se jejich pohledy setkali, pomalu přestal dýchat. Připadalo mu, že ho snad stále provokuje. 

Byla otočená směrem k němu, a pohyb, který učinila, mu skoro vyrazil dech. Hlavou mu proběhla scéna, se Sharon Stoneovou, ze Základního instinktu. 

Amanda se provokativně pohnula. Její krátká sukně, se pohybem, který udělala, vykasala výše. Přehodila si nohu přes nohu tak, aby na dostatečně dlouhou dobu mohl vidět, že nemá kalhotky. 

Polkl, a na čele se mu objevil studený pot. Nemohl věřit tomu, že ho stále provokuje. Evidentně si sama říká o svůj trest. Musela si být vědoma toho, co s ním dělá. Zprudka vydechl. 

„Buďte tak hodná, Alžběto," cedil skrz zuby, aniž by spustil oči z Amandy, „a sežeňte bufetový stolek. Moje žena, totiž bude muset několik dní, jíst ve stoje!" Alžběta nechápavě povytáhla obočí. Ale vzápětí, ji po tváři přelétl úsměv. Pochopila samozřejmě jeho narážku.

 „Ahoj zlato!" usmála se náhle Amanda, „už jsi doma?" Provokativně se zadívala přímo, mezi jeho nohy. 

Nemohlo ji samozřejmě ujít jeho vzrušení. Přejela si jazykem po spodním rtu a mírně pootevřela ústa. 

Seděla nyní na kraji pohovky, a její vykasaná sukně, mu skoro odkrývala to, co se pod ní skrývalo. 

Několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi, a postavil se nad ní.

 „Radil jsem ti, aby ses někde ukryla, než vychladnu, zlatíčko," vydechl, „nemáš ani ponětí o tom, jak moc, jsem rozzlobený!"

„Ale zlato," zapředla jakoby provinile, „co jsem zase provedla? Přeci jsem ti chtěla udělat radost." 

„Radost?!" vykřikl Nathanael, až mu přeskočil hlas, „to se ti tedy povedlo! Počítám, že moji obchodní partneři, by zítra rádi do jednoho, viděli tvoji prdelku! Kterou mimochodem...., ti zmaluji přesně tak, jak jsem slíbil!" Bylo mu úplně fuk, že všichni v místnosti dělají, jakoby tu nebyli. Oči, mu zajiskřili hněvem, i vzrušením zároveň.

 „Jdeme!" Popadl ji za ruku, a skoro ji stáhl z pohovky. Táhl ji za sebou po schodech, a Amanda měla co dělat, aby mu stačila. 

Rozrazil dveře jejich pokoje. Strčil ji dovnitř a zabouchl. Pak zprudka vydechl, zvedl hlavu a změřil si ji pohledem. 

Dýchal zhluboka. S mírně přikrčenou hlavou a planoucím pohledem, si uvolňoval svoji kravatu. Odhodil ji stranou, a o chvíli ho následovalo i jeho sako. 

Pak jedním trhnutím svých rukou, roztrhl svou košili, až knoflíčky odlétali na všechny strany. S jejím rozepínáním, se vůbec neobtěžoval. 

Amanda na sucho polkla. Vypadal opravdu nebezpečně. Zuřivě. Naštvaně a divoce. A značně nadrženě. To se nedalo přehlédnout, i kdyby chtěla. Ani látka kalhot, nedokázala skrýt jeho erekci.

„Kurva!" zaskřípal zuby a sáhl ke svému opasku, „nezůstanu ti nic dlužen, zlatíčko! To ti slibuji!"