„Máte telefon, pane." Řekla Nathanaelova sekretářka, a nakoukla do dveří.

„Přepojte mě." Řekl Nathanael, a již ji dále nevěnoval pozornost. Neslyšel již, že mu říkala, že volá jeho žena. 

Seděl zrovna v kanceláři za svým velkým stolem. Naproti němu seděl Leon, a po stranách dalších pět mužů. Jeho obchodní partneři.

 Byl zvyklí, že si při jednáních nechává hovory přepínat přímo, a na živo. Jednalo se totiž výlučně o obchodní partnery, a volal-li někdo během schůze, také se jí hovor týkal. 

„Zlato?" ozvalo se najednou místností, „tvoje subinka, už dlouho nedostala na prdelku."

 Nathanaela polil studený pot. Všech šest párů očí, se obrátilo k němu, a v pokoji se rozhostilo naprosté ticho. 

Nedal na sobě ale nic znát. Kdyby hovor náhle utnul, bylo mu jasné, že by to považovali za jeho slabost. Zbývalo mu jediné. Dělat, jakoby nic.

 „To máš kurva pravdu!" procedil skrz zuby Nathanael, dívajíc se skrz tváře udivených mužů, „ale obávám se, že budeš muset vydržet do večera." 

„To nevím, zlato. Tvoje subinka, by chtěla pořádně vymrskat zadeček a vyšukat pusinku. Zasloužím si jistě trest za to, že ses včera musel udělat sám." 

Nathanael nasucho polkl. Všichni se na něj dívali a evidentně se jim rozhovor zamlouval. Nikdo se pro jistotu ani nepohnul, aby náhodou nepřišel o nějakou část rozhovoru.

 „Potřebuji, abys mě tím svým sakra velkým pérem zlato, pořádně vyšukal. Nebo budu nucena, si to udělat sama." Zavrnělo místností. 

Nikdo již snad ani nedýchal. A ani Nathanael. Ve tváři mu zacukalo zlostí. 

„Chtěla bych, aby ses mi udělal do pusy, zlato. Chci cítit tvoji nadvládu, nade mnou. Tvou moc a sílu. Chci cítit chuť tvého semene na jazyku. A chci, abys mě spoutal. Znehybnil. Aby sis se se mnou dělal, co chceš. Chci tě, zlato!"

„Mám zrovna obchodní jednání, zlatíčko," zaskřípal zuby, „ale věř, že tvůj trest, tě nemine! Obávám se, že následujících několik dní, budeš obědvat ve stoje," mluvil klidně, ale rozčilením, mu bušilo srdce, „počítám, že ti prdelku zmaluju, až si nesedneš. To si piš!" 

Šest párů očí, ho neustále sledovalo. A evidentně se jim směr rozhovoru zamlouval. Nejméně o třech z nich věděl, že podobné praktiky vyhledávají po erotických salónech. Nikdy by neomluvili jakékoliv vyrušení z jejich jednání, vyjma všeho, co se týká sexu. A zvláště toho, co preferoval Nathanael.

 „Zrovna držím v ruce tvojí rákosku, zlato. Zahálí tu," vrnivý tón hlasu, se znovu rozezněl po místnosti, „nechceš mi přijít naplácat hned? Třeba už potom bude pozdě. Vibrátor je proti tvému penisu slabá náhražka..., ale co když mne uspokojí?"

 „Fajn! Jak chceš!" vypravil ze sebe Nathanael, a pevně stiskl ruce v pěst, „řekla sis o to sama! Být tebou, schoval bych se tak, abych tě nenašel, dokud nevychladnu!" vyštěkl naštvaně do místnosti a jeho oči zapláli hněvem, „protože jinak..., budeš litovat, zlatíčko!" Vytípl tlačítko telefonu a s vydechnutím, se opřel do opěradla židle. 

Ticho v místnosti, by se dalo krájet. Všichni se na něj dívali, a nikdo nehnul ani brvou.

 „Tak fajn!" pronesl Nathanael směrem k nim, „doufám, že vám nebude vadit, když naše jednání, přerušíme do zítřka. Vzhledem k neodkladné záležitosti, kterou musím promptně vyřídit." Všichni zuřivě přikývli hlavou, a vypadalo to, že se konečně nadýchli.