Nathanael byl již skoro zoufalý z nastalé situace. Musel si ale přiznat, že se mu to líbilo. Líbil se mu Amandin nový přístup k němu, ale na jeho tělo, to mělo katastrofální účinky.

 Amanda ho nepřestávala provokovat. Nedokázal to nijak vysvětlit, přeci se k němu chovala mile a pozorně, ale stejně se mu zdálo, že jakoby pod tím vším, stále cítil náznak provokace. Provokace, která ho ovšem nesmírně vzrušovala. 

Vypadalo to snad, že ji dělá dobře ho tak dráždit, a přivádět ho do takových stavů, že se stále více, cítil indisponován. 

Již na tom začínal být tak, že první a poslední myšlenka dne, která ho napadla byla, jak ji šuká, dokud nevypustí duši. 

Stačil jen malý náznak, aby vybouchl jak papiňák. Dokonce ani v práci, nedokázal už myslet na nic jiného, jak na ni.

 Zrovna jako naposledy, když při obchodním jednání, nahmatal v kapse saka její kalhotky, se vzkazem. 

 „Zrovna jsem si je svlékla, zlato. Myslela jsem na tebe, a jak mě šukáš, tím svým extra velkým ptákem. Můj orgasmus, na sebe nenechal dlouho čekat. Kalhotky jsou ještě stále vlhké, zlato."

 Zíral na lístek, a sotva popadal dech. Měl co dělat, aby se ovládl, a nepřičichl k nim. Však na něj všichni překvapeně zírali, protože je ani nevnímal. 

Samozřejmě, že se musel zase omluvit, a ke své nelibosti, si ho vyhonit na záchodě. 

Měl na ní takový vztek. Sliboval si, že tentokrát, se jí nenechá oblbnout. Že ji na žádný špek neskočí. Ještě, když všichni zasedali k večeři, byl o tom přesvědčen. 

„Jaký jsi měl den, zlato?" mrkla Amanda na Nathanaela a hodila na něj vyzývavý pohled. 

„Co bys řekla?" zavrčel a jeho oči zajiskřily, „úplně náhodou, se mi dnes objevili v kapse tvoje kalhotky, zlatíčko." zaskřípal zuby a naklonil se k ní. 

Bylo mu úplně fuk, že je Leon se Suzan poslouchají. Však to byl Leon, který musel jeho náhlý odchod z jednání, vysvětlovat jeho partnerům. Byl jen rád, že si nevšimli jeho sakra, nabušeného poklopce. 

„Pomalu se stává pravidlem, že si musím z jednání, se svými obchodními partnery odskočit na záchod, si vyhonit ptáka, kurva." Káravě na ni povytáhl obočí. 

Ale Amanda, si úplně v klidu, vložila do úst kousek masa, a teprve po té, když ho spolkla, se na něj podívala.

„Ach, nezlob se, zlato," zavrkala, „chtěla jsem ti jen udělat radost."

 „Radost?!" přeskočil Nathanaelovy hlas, „všichni si teď jistě myslí, že mám permanentně střevní potíže, anebo že trpím nějakou nevyřešenou sexuální frustrací!"

 „Ale zlato, již jsem se ti omluvila." zašeptala, a náhle ucítil Nathanael bosou nohu, ve svém rozkroku. Přejížděla po jeho vzedmutém mužství, které se ihned probudilo zase k životu. 

A Amanda při tom dělala, jakoby nic. V klidu jedla, a ani se na něj nepodívala. 

A on měl pocit, že musí každou chvíli explodovat. Pomalu s vytřeštěnýma očima, se na ni podíval. 

„Kole..., koleduješ si, zlatí..., čko." vypravil ze sebe ztěžka. 

Zhluboka se nadechl, aby dostal svůj dech pod kontrolu. Její vyzývavý pohled, mu v tom moc nepomohl. 

„Dnes, si to uděláš sama. A já se budu dívat, zlatíčko. Dnes tě kurva, za trest neošukám, abys poznala jaké to je." Zavrčel.

„Dobře, zlato," mrkla na něj, „ukážu ti takovou autoerotiku, že s toho budeš šílet. A tvou podmínku, přijímám. Žádné šukání, zlato!"