Amanda do široka rozšířila oči. Její výraz, mu zřejmě napověděl, že ano. Že by ho chtěla vidět. Jen její stud ji nedovoloval se přiznat.

 „Tak co, zlatíčko," řekl znovu a podíval se jí do očí, „chceš mě vidět?" 

Amanda konečně váhavě přikývla. Však to byla pravda. Chtěla. Celé její tělo, bylo jako v jednom ohni. Nikdy nic takového necítila. 

Zasmál se a pak sáhl k opasku svých kalhot. Bez váhání je ze sebe shodil. 

Amanda ani nedýchala. Upřeně se na něj dívala. Její zrak, byl jak hypnotizován, jedním, jediným místem. Prostě si nedokázala poručit, a upřeně se dívala mezi jeho nohy.

Látka jeho boxerek, byla napnutá k prasknutí. Polkla. A když je odhodil, pomalu vykřikla. 

Jeho penis vystřelil do výše a Amanda zalapala po dechu. Nikdy by si nepomyslela, že může být tak veliký. Tak ohromný. Silný a žilnatý. 

Roztřásla se po celém těle. Nemohla uvěřit, že tohle, se může do ní vejít. Pomalu vyděšeně, se mu podívala do očí. Poznal směr jejího uvažování a znovu se zhluboka zasmál.

„Ach ano, zlatíčko," oči mu zajiskřily, „jsem veliký, ale nemusíš se bát. Až přijde čas, poradíme si s tím. Věř mi. Dokážeš mě pojmout, zlatíčko." Jeho hlas, zněl zastřeně, podbarvený touhou.

 Udělal krok směrem k ní, aby pod jeho vahou, byla nucena spadnout na postel. Amanda automaticky začala pozadu couvat. 

Chytil ji za nohy a zhoupl se na pažích tak, aby ležel nad jejím tělem, aniž by ji zalehl. 

„Teď tě ochutnám," vydechl ji do tváře, „chci vědět, jak chutnáš." 

Amanda zalapala po dechu. Najednou nedokázala ani uvažovat. Myslet. Srdce jí bušilo, jako o závod. 

Sklonil se k jejím rtům a políbil ji. Měkce. Lehce, zakroužil po jejích rtech. Pak něco zabručel a sklonil se níže. 

Vzal do dlaní její prsa a také je políbil. „Můj bože!" vydechl do její kůže.

 Chvíli se s nimi mazlil a pokračoval stále níž, po jejím břiše. A když se zastavil nad chloupky nad jejím přirozením, Amanda automaticky sevřela nohy k sobě. 

Znovu se přidušeně usmál, a jedním mistrným pohybem, jí je roztáhl. Pak se mezi nimi uvelebil, a  bez dalšího varování se sklonil mezi její nohy.

 „Co..., co to děláš?!" vykřikla Amanda. Avšak podivný, vzrušující pocit, rozlehl se po celém jejím těle.

 „Ochutnám tě. Potřebuji vědět, zda chutnáš tak, jak jsem si představoval." Zavrčel a zabořil svůj nos, mezi její nohy. 

Amanda znovu vykřikla. Snažila se nohy sevřít, to ji ale nedovolil. Pevně svíral její stehna ve svých dlaních. 

„Můj bože, voníš nádherně." Zabručel, a začal mezi jejíma nohama, kroužit jazykem.

 „Ale to..., to..." vykoktala Amanda. Na nic více, se ale nezmohla. Nikdy, nezažila nic tak vzrušujícího. 

Divoce kroužil jazykem po jejím přirození. Sál její pysky, poštěváček, a jazykem vstupoval hluboko do jejího těla. 

Cítila se jako před zhroucením. Celé tělo, ji brnělo. Třásla se, a sotva popadala dech. Podivný pocit tlaku, chvění a zároveň tak nepředstavitelného vzrušení, vybouchl mezi jejíma nohama. Sama cítila, že začíná vlhnout. 

Zvrátila hlavu a nahlas zasténala. Nedokázala to ovlivnit. Něco tak nádherného, ještě nezažila. Ještě chvíli tlumil svými ústy návaly jejího orgasmu, a pak se mezi její nohy posadil. 

„Chutnáš ještě líp, než jsem doufal," vydechl, sám, sotva popadajíc dech, „líbilo se ti to, zlatíčko?" zašeptal vzrušeně.

 Amanda se zmohla jen na slabé přikývnutí. Byla tak slabá. A pohled na něj, v ní znovu rozproudil ten zvláštní pocit, uvnitř těla. 

Vzal svůj penis do dlaně a podíval se na ní. „Potřebuji to, zlatíčko. Nechci si tě vzít. Dnes ještě ne." Jeho oči ztmavly. 

Přerývaně dýchal, když přetáhl předkožku, přes žalud svého penisu. „Tak se dívej, zlatíčko. Musím si to udělat, nebo zešílím." 

Začal pohybovat svou rukou po svém penisu nahoru a dolů. Díval se jí do očí a nahlas oddychoval. 

Amanda sledovala jeho počínání, s pomalu otevřenými ústy. I ona, byla znovu vzrušená tak, že se jí z hrdla, vydral nechtěný sten. 

Pak Nathanael zvrátil hlavu a zařval jako lev. Horká a bílá sprcha jeho semene, dopadla na její břicho. Ještě několikrát udělal stejný pohyb, a vystříkl ještě jednou. 

Pak si lehl vedle ní a zkoumavě se jí podíval do tváře. Ani nedýchala. Jeho pohled, ji tak znervózňoval. 

„Naše svatba, bude za dva dny, zlatíčko." Řekl náhle a Amanda se na něj překvapeně podívala.

 „Ano..., nechci již čekat. Čekal jsem moc dlouho, zlatíčko. Jsi moje. Jenom moje, a já si chci vzít všechno, co mi můžeš dát."

 „A..., ale... za dva dny?" vydechla konečně. Tak rychle, to nečekala. A najednou dostala strach.

 „Samozřejmě," zamračil se, když si všiml jejího nesouhlasu, „jsi moje. A já tě chci! Budeme si rozumět, uvidíš!" Řekl to takovým tónem, až ji zamrazilo. 

„Ale za dva dny? Nemohli bychom počkat? Třeba..., já nechci..." 

Jeho tvář, se na jednou změnila. Ztvrdla. A Amanda si uvědomila, co jí říkal. Že s ním nikdy, nebude diskutovat. 

 Ve tváři mu zacukalo. „Již jednou, jsem ti řekl, Amando, že se mnou, nebudeš diskutovat. Nikdy! Rozumíš?!" zvýšil hlas, a chytil ji pod krkem. Tak, aby ji to nebolelo, ale aby se cítila, v jeho moci.

 „Jsi moje! Jsi můj majetek, a budu to já, kdo bude rozhodovat o všem, co se tebe týká. O všem. Rozumíš?! A když budeš vzpurná, a neposlušná, dokáži tě přinutit k poslušnosti. A také to udělám," znovu maličko přitlačil, „řekl jsem..., když budeš hodná, budu i já. V opačném případě, Amando..., poznáš moji druhou tvář."